The Suicide Squad: Samovražedná misia

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Prvotřídní béčková zábava za $185 mega (!) a můj šálek komixovýho blockbusteru — cancel culture atentát "přeživší" Gunn (x) je král a momentálně asi největší ze stylařů. Sterilní ovcodojný trháky nemůžu už léta vystát, nas*rte si s Avengers, tohle je nabitý hravostí a nebývale plný nápadů, přepálený krve a humoru pro zvrhlejší dospělý, navíc baví samy bizarní postavičky i jejich obsazení, je to řemeslně dokonalý a obzvlášť skvělá práce s muzikou. Brnká i na emoce a k tomu všemu jsem byl překvapen, jak dobře rýpe do imperiální politiky USA. / "Not a single gag lands and most of them offend. This might actually be worse than the first one." (x) Když sequely tak prosím bez kompromisů, co nejvíc fňukání a pohoršených ohlasů <3 (05.08.2021)

8,5/10. Warner se chytnul za hlavu a nechal u dalšího Sebevražedného oddílu Gunnovi naprostou kreativní volnost - díky čemuž máme letos po několika failech (zdravím F9) a zklamání (Black Widow, Mortal Kombat či Snake Eyes) konečně v kinech pořádný blockbuster! Nový Oddíl je esence komiksové šílenosti a ultimátní velkofilmové zábavy. Gunn nechává v šílené kadenci gagů, gejzírů krve a nápaditých akčních sekvencí pobíhat tlupu fantasticky napsaných a ještě lépe zahraných antihrdinů, kterým nezapomněl dát i pořádné srdíčko a vlastní mikro příběhy - alespoň většině. Mix několika žánrů je spleten takřka v dokonalé symbióze a já se nestačil divit... jak to všechno perfektně funguje i v postupné gradaci a napříč každou další vizuálně odlišnou kapitolou. Začátek je možná příliš hektický a zbytečně tlačí na sílu - a ano, některé postavy jsou bohužel upozaděny na úkor těch profláknutějších (s čímž je spojeno i nepochopitelné zbavování se postav s příslibem do budoucna)... ale to jsou jen drobečky výtek, které tahle týmovka v nekompromisní a šílené jízdě zanechala. Tohle je fakt lahůdka, kterou nelze odmítat. Jsem náramně spokojen! Jo a Polka Dot-Man a King Shark vládnou! (03.08.2021)

Celovečerní verze skeče Starro Attacks z "Robot Chicken" sbírá nadšené ohlasy díky tomu, že se konečně nějaký vysokorozpočtový komiksový film vykašlal na vážnost i sofistikovanost a naopak se vydal cestou juvenilní brakovosti (která po dlouhé dekády byla esenciální vlastností komiksů, než se jich chopili nerdi, kteří měli potřebu své dětinské obsese ospravedlňovat blafováním hloubky). Na druhou stranu ale oproti bezelstné jalovosti nejlepších a nejzábavnějších komiksových filmů jako "Batman: The Movie" (1966), "Superman IV: The Quest for Peace" (1987) či "Ghost Rider: Spirit of Vengeance" (2011) působí nový "Sebevražedný oddíl" příliš nuceně a objednávkově - stejně jako produkty od The Asylum, které se moc snaží být camp, ale nikdy nemůžou vyvolat tak ryzí nadšení jako čistokrevný trash. (28.08.2021)

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)