V prístave

Několik poznámek ke způsobu, jakým je celá tahle podívaná odvyprávěná. 1, Přístav je ze své podstaty otevřené místo, z něhož se dá kdykoliv utéct, přesto jako by nebylo kam. Jako by byl spíše vězením. Tohle film vyjadřuje skrze mimetický popis děje, tedy skrze maximum informací (tzv. nepotřebné detaily přístaviště), které vytvářejí dojem, že se vypravěč drží reality. 2, Celý film vystavuje kolem ústřední postavy Marlona Branda tři úrovně vyprávění. (i) Hlavní linie spočívá v zavraždění jednoho z mužů. Tato linie ovšem nemá jakýkoliv vliv na děj, pouze ho iniciuje. (ii) Tématická vyprávění (různé vložky a analogie) zastupují dělníci coby nosiči tezí, jejich nářky a trudné živobytí. (iii) Vyprávění bez přímé vazby představuje přístav samotný. Pouhá oblast veškerého dění, distancovaná od obyvatel, a zároveň jako by vyprávějící svou vlastní historii skrz tyto obyvatele. 3, Postavy filmu se zdají živé v tom smyslu, že jejich stanoviska neovlivňuje režisér ani scénárista. To je ovšem problém. V několika momentech se nedostává filmu nových impulzů a bylo by tedy vhodné, kdyby buďto vypravěč nějakou osobu dočasně zastoupil a pohnul s dějem, anebo by základní schéma zůstalo, ale rám obrazu by se zahustil více informacemi (falešnými i dějovými). 4, Vypravěč nezřídkakdy dění pouze pozoruje a nechává na postavách, jak si vyřeší svoje spory. Především v milostném vztahu Brando – blondýna zcela absentuje a zanechává dvojici v intimitě. A pak zasáhne, zničehonic vyostří situaci. A pak zas jen pozoruje. Nikoliv tedy že by neustále drobnými posuny hýbal s dějem. Problém je, že při flirtování dvojice vzniká ohromná propast mezi postavami a divákem, kteří nemůžou být ve vztahu jakkoliv zainteresováni. ____ Jestliže marxismus hlásal základnu (vzbouření dělníků...) a nadstavbu (...zasazené do fiktivního příběhu), film se nám pochopitelně snaží namluvit opak. Snaží se nám namluvit, že nebyl natáčen dle schématu, nýbrž životně a svěže. Přirozeně tomu tak není. Proto nemusí vypravěč tak často vstupovat do postav a korigovat děj. Protože vše ovládá ideologie a autor, jakýsi strůjce obrazů a loutkář v pozadí, stojící nad samotným vypravěčem. (14.10.2008)

I presto, ze ve filmu chybi snad jediny zaber na more, velmi dobre je zachycena atmosfera v pristavnich docich. Pri sledovani filmu jsme se nemohl ubranit dojmu, ze je film misty dost naivni, coz trochu kazi celkovy dojem. V pristavu je mistrne natoceny film, snad po vsech strankach. Na co ale snad nikdy nezapomenu, je herecky vykon Marlona Branda, jeden z nejvetsich hereckych zazitku, jaky jsem kdy videl. Pro fanousky teto filmove ery a zanru povinnost. (25.08.2012)

V přístavu je samozřejmě výborný film, nezapomenutelně zahraný, nasnímaný i ozvučený, ale od osmioskarového trháku jsem asi očekával více než jen další variaci na téma násilnické gangsterské nadvlády a sociální nerovnosti. Jednoduchý příběh je přitom občas přehnaně dramatizovaný a zidealizovaný, což sice navyšuje jeho působivost a mravní hloubku, ale "krutá realita" podřízené pracovní třídy mě nezasáhla tak silně, jak asi bylo zamýšleno. Kvůli čemu ale opravdu stojí film vidět, a kvůli čemu hlavně získal takový věhlas, je jednak pedantsky živočišný výkon Marlona Branda (něco takového, co v dnešní době dokáže leda Tom Hardy) a pak také podmanivě stylizovaná forma spojená se správně depresivním prostředím, z něhož lidská špína přímo sálá. Určitě jsem zvědavý na ostatní Kazanovy snímky.... 80% (15.02.2016)

Herecky vykon Branda je nejsilnejsi strankou filmu. Brando zde ztvarnil na prvni pohled decentne zaostaleho ex-boxera na rozhrani, kteremu je jasne receno co delat ma a co by delat nemel. Bohuzel [pro sveho bratra charlieho] si uvedomi, ze by mel udelat to co chce, cemu opravdu veri. Takze pote co se postavi svemu svedomi mu zbyva uz jen postavit se nekolika tem padouchum. No a pak se jeste postavit. Ve filmu take zazni pamatny Marlonuv proslov "It wasn't him, Charley, it was you..." ktery pozdeji pouzil Scorsese v Zuricim bykovi (23.08.2005)

Klíčový snímek pro pozdější směrování americké kinematografie. V 50. letech se Hollywood, otřesený pozvolným úpadkem studiového systému a politickým honem na čarodějnice, znovu snažil přilákat diváky a za pomoci velkolepých spektáklů a nových technik (barva, širokoúhlý film, 3D…) bojovat s televizí. Tento krok byl na začátku úspěšný, ale postupně se ukázalo, že ne každý velkorozpočtový film znamená finanční návratnost. Šance se proto chopili "nezávislí", kteří sázeli na realističnost a přiblížení se publiku. Kazan, jemuž trvalo poměrně dlouho scénář prosadit, byl jedním z prvních, kteří naplno využili potenciál "obyčejného filmu". Jeho snímek, podpořený neurotickým výkonem Marlona Branda, nastartoval trend, který pokračoval po následující čtvrt století (respektive do konce "Nového Hollywoodu") a dodnes neztratil nic ze své přesvědčivosti. 10/10 (25.05.2010)