Tichá dohoda

Pomerne ťažká Kazanova snímka nielen obsahom, ale aj zaujímavou formou. Dôraz je kladený mimo netradičného použitia strihu na dialógy, respektíve vrešťanie niekoľkých postáv po sebe vo viacerých vypätých situáciách. Skôr budete mať pocit, že pozeráte film Mikea Nicholsa, ale spomeniete si čiastočne aj na Električku zvanú túžbu. No a možno budete po filme radi, že nie ste bohatým alfa samcom, ktorému leží celé jeho okolie a hlavne všetky ženy pri nohách. Rozoznať v takom prípade úprimnosť od všetkého ostatného je prakticky nemožné. A vy tiež nebudete po rokoch takéhoto života psychicky úplne v poriadku. Kazan sa v Splendor in the grass inšpiroval francúzskou novou vlnou a strihy v Dohode budú asi tiež takouto reminiscenciou. (03.12.2013)

Tak nevím, spousta komentujících řeší způsob, jakým film byl natočen, ale co téma? O tom, hlavní postavě a obecně kvalitních hereckých výkonech přece tenhle snímek je, režijní parádičky to jenom dokreslují. V každém případě divák nemá úplně jednoduchý úkol, ten totiž spočívá v tom pokusit se vcítit do Eddieho, pochopit ho, a to se mi sice chvílemi dařilo, jindy jsem se v něm však úplně ztrácel. A nejen v hlavním hrdinovi, též v okolnostech soudní scény a potažmo závěru filmu, v těchto pasážích mě film uvrhl do víru pochybností. Z filmu si tak odnáším především několik zajímavých myšlenek, zážitek z herectví výborného Kirka Douglase a vzpomínku na krásnou scénu se sledováním televize a návštěvou, za což rád slabší 4* dám. (21.04.2013)

Krize středního věku po americku. Ani splněný sen jí nedokáže zabránit, neboť sny nesplněné (případně nesplnitelné) vyhlížejí zpravidla DALEKO přitažlivěji nežli sny splněné ... obzvláště pokud se jejich součástí stala až příliš oddaná a chápající (jinými slovy dosti nudná až otravná) manželka. Práce vás v podstatě taky neuspokojuje, neboť si po letech uvědomíte, že je na hony vzdálená vašim smělým cílům z dob bláhového mládí a tudíž nepředstavuje realizaci vašich životních plánů. Jenom si říkám, jak by to na silnicích vypadalo, kdyby se pod kola náklaďáků vrhal každý, kdo je nespokojený se svým životem - pochopitelně včetně všech, jejichž sny se nikdy nenaplnily ani vzdáleně. (04.03.2013)

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením" (...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a "zakotvením" (Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve) jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkají second chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí. Druhé šance se nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří. (28.01.2022)

Po letech jsem si Tichou dohodu dal, je velmi silná. I přes nešikovnosti, nedotaženosti nového jazyka, kterými jak píše Tsunami možná Kazan sám sobě ukazoval, že na to ještě má. Připomnělo mi to Hasovo Sanatorium na věčnosti: hledání otce a s ním sama sebe. A jedno jestli Žida anebo Řeka. Moc krásný happy end. Nádherná hudba! Přenádherná Faye i Kirkovy oči. (29.03.2019)