Zombie a vlak duchů
Zombie ja Kummitusjuna
Zombie and the Ghost Train
Réžia:
Mika KaurismäkiKamera:
Olli VarjaHudba:
Mauri SuménHrajú:
Silu Seppälä, Marjo Leinonen, Matti Pellonpää, Vieno Saaristo, Juhani Niemelä, Kauko Laurikainen, Sakari Järvenpää, Mato Valtonen, Mauri Sumén (viac)Obsahy(2)
Zombie je beatnik, alkoholik bez cieľa, ktorý je výborný v hre na basgitaru. Bol prepustený z armády, kde ho vyhlásili za nespôsobilého potom, čo dôstojníkom nalial do hrnca s polievkou terpentín. Teraz sa Zombie utápa v alkoholovom opojení, dušu má ako bezodnú priepasť a jeho hlava je jedno veľké bludisko. Iba sa potuluje po okolí, pije a pohľad do zrkadla ho desí. Jediné, čo ho drží pri živote, je jeho dievča Maria, ktorú miluje, no nemá jej okrem svojej lásky čo ponúknuť. Nádej na lepšiu budúcnosť mu svitne, keď mu kamarát Harri ponúkne platenú prácu vo svojej kapele. Bude mať Zombie dosť síl a podarí sa mu skoncovať s alkoholom? (sochoking)
(viac)Videá (1)
Recenzie (15)
U tohohle filmu mě vždycky fascinovalo spojení Kaurismäki-Pellonpää-muzikál. Muzikál to sice není, ale Mattiho Pellonpää zpívat uslyšíte a to jako frontmana countryové skupiny Harri & The Mulefukkers a rozhodně to stojí za to! Jinak je ale hlavní postavou filmu mladý Antti přezdívaný Zombie, který hraje dobře na basu, ale taky hodně pije, protože se absolutně nedokáže vyrovnat se světem, který ho obklopuje. Moc povedená je závěrečná scéna Zombieho mizejícího v ulicích Istanbulu. ()
Možný dôvod, prečo som sa nudil je ten, že takýchto "zombíkov" poznám vo svojom okolí moc na to aby som to vnímal ako niečo netradičné, umelecké a výnimočné. Popravde som celý čas čakal na nejaký zvrat v deji. Že sa pripojí ku kapele, čo je na turné a nikdy nehrala. Len pozvoľný pád do alkoholického dna bez nejakých výraznejších emócií. ()
Zombie a vlak duchů. Neskutečná pecka. Ve všech směrech. Chytla mě, zakousla se a vypilvla až úplně na konci. Spokojeného, štastného, vrnícího blahem. Vůbec jsem to nečekal, o to bylo moje překvapení příjemnější. Nádherný, tragikomický příběh s troškou finské, lidové hudby, která to už jen celé završila. No neberte to, když to vidělo tak málo lidí. ()
Mika K. oproti lehce překombinovanému Rossovi ubral na žánrovém experimentování a intelektuálních pózách a natočil modelový životopis kluka, co si nevěděl rady se sebou ani se světem, i když moc chtěl – snad každý muzikant s někým takovým hrál a měl ho přesně takhle absurdně rád (a spousta jich má kousek takového Zombieho dobře schovaného někde uvnitř). Natočil ho poeticky, s patřičnou dávkou bolestínství, ale bez uhýbání před špínou, s probleskující smutnou legrací (jiná, mnohem temnější rovnováha mezi melancholií a humorem, než by člověk při vyslovení jména Kaurismäki čekal, ale taky platná a funkční), s trošičkou mystiky – tak, jací tihle kluci doopravdy bývají. O zábavu se stará mj. Matti Pellonpää coby zpěvák finské countrybilly kapely, kulisy obstarávají šedivé Helsinky a v exulantském závěru stejně zimně šedivý Istanbul. A přece to není tak úplně depresivní kousek. Za mě čtyři palce nahoru. ()
Mika Kaurismäki so svojím bratom Akim, upriamili medzinárodnú pozornosť aj na fínsku kinematografiu. Ich štýl je chladný, strohý, avšak absolútne nezameniteľný. Zatiaľ čo Mika svojmu štýlu verný neostal, u Akiho sa akosi zakotvil a zdá sa, že ho už nezmení. Film Zombie ja Kummitusjuna je krásnou ukážkou, že pre zaujímavý film nie je potrebný vysoký rozpočet ani nadmerné pitvorenie hercov. Príbeh outsidera s netradičnou prezývkou Zombie sa odsýpa s ľahkým humorným nádychom, ktorý miestami odľahčuje smutný príbeh neprispôsobivého človeka. Zombie skrátka nie je pre tento svet stvorený... Narozdiel od Akiho dlhým a často aj nudným záberom, Mika poňal svoj film svižnejšie, takže som mal pocit, že je neustále v pohybe. Potešil aj hudobný doprovod v podobe piesne Solitude od Black Sabbath. ()
Reklama