Zombie a strašidelný vlak

U tohohle filmu mě vždycky fascinovalo spojení Kaurismäki-Pellonpää-muzikál. Muzikál to sice není, ale Mattiho Pellonpää zpívat uslyšíte a to jako frontmana countryové skupiny Harri & The Mulefukkers a rozhodně to stojí za to! Jinak je ale hlavní postavou filmu mladý Antti přezdívaný Zombie, který hraje dobře na basu, ale taky hodně pije, protože se absolutně nedokáže vyrovnat se světem, který ho obklopuje. Moc povedená je závěrečná scéna Zombieho mizejícího v ulicích Istanbulu. (10.01.2012)

Zombie je typický beatnik, lúzer a socka, ktorého ked' som videl šlapať v polobotkách v tej kose a vetru ten sneh, odrazu mi bolo lepšie na duši! Neviem, kto mal na koho vplyv, či starší brácho na mladšieho alebo naopak, ale scénku s autobusom a rockermi by snád' lepšie neurobil ani sám Aki, hahaha... Tento film mi bol hodne blízky i kôli skutočnosti, že hlavný hrdina mi veľmi pripomínal Filipa Topola zo Psých Vojákov ešte v časoch, kedy brutálne chlastal. (10.07.2012)

Žádný průnik, žádná zábava, jen jedna velká prázdnota zahlcená mlhou, vlezlou zimou, nesympatickými troskami a mizernou hudbou - chyběl jen smrad a nějaký smysluplný důvod, z jakého byl Zombie všeobecně oblíben, dokonce až za hranicí Finska... A tak ani poprojekční potvrzení domněnky, že se v případě Mika Kaurismäkiho jedná o Akiho osobu blízkou, nepřekvapilo... patrně rodinný recept na nudu světa. (08.09.2014)

Mika K. oproti lehce překombinovanému Rossovi ubral na žánrovém experimentování a intelektuálních pózách a natočil modelový životopis kluka, co si nevěděl rady se sebou ani se světem, i když moc chtěl – snad každý muzikant s někým takovým hrál a měl ho přesně takhle absurdně rád (a spousta jich má kousek takového Zombieho dobře schovaného někde uvnitř). Natočil ho poeticky, s patřičnou dávkou bolestínství, ale bez uhýbání před špínou, s probleskující smutnou legrací (jiná, mnohem temnější rovnováha mezi melancholií a humorem, než by člověk při vyslovení jména Kaurismäki čekal, ale taky platná a funkční), s trošičkou mystiky – tak, jací tihle kluci doopravdy bývají. O zábavu se stará mj. Matti Pellonpää coby zpěvák finské countrybilly kapely, kulisy obstarávají šedivé Helsinky a v exulantském závěru stejně zimně šedivý Istanbul. A přece to není tak úplně depresivní kousek. Za mě čtyři palce nahoru. (10.08.2015)

Možný dôvod, prečo som sa nudil je ten, že takýchto "zombíkov" poznám vo svojom okolí moc na to aby som to vnímal ako niečo netradičné, umelecké a výnimočné. Popravde som celý čas čakal na nejaký zvrat v deji. Že sa pripojí ku kapele, čo je na turné a nikdy nehrala. Len pozvoľný pád do alkoholického dna bez nejakých výraznejších emócií. (09.02.2019)