Parazit

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat.. (25.02.2020)

Nepředvídatelná thrillerová hříčka o kolizi sociálních vrstev, formálně i psychologicky suverenní jako od Kubricka. Bong Joon Ho je mistr filmové režie - od chirurgicky přesné charakterizace postav pro účely příběhu, přes jeho zasazení do zajímavého prostředí (které se téměř stává jeho další postavou), až po nepředvídatelné žonglování s žánrovými principy a zvraty, či metaforické vsuvky, které celou tu suverénně vedenou fikanost propojují podnětnými otazníky. Je to snad jediný tvůrčí sourozenec Davida Finchera, navíc kulturně exotičtější, přesahující standardy univerzální americké žánrovosti. K čemuž je ale samozřejmě potřeba taky diváckou ochotu akceptovat výrazně odlišnou logiku vyůstění konfliktů, kde jsem se - stejně jako třeba u vyústění Oldboye - zasekl. Uzavření příběhu Parazita mi přišlo nepravděpodobné, nedostatečně odůvodněné, prvoplánově vyhrocené čistě pro dodání rádoby hloubky a nějaké myšlenkové uzavřenosti. (24.12.2019)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

No konečne som sa dočkal niečoho lepšieho aj z môjho najmenej obľúbeného filmového svetadielu. Film Parazit krásne vykresľuje niektoré aktuálne spoločenské pomery, hlavne majetkovej povahy, pričom sa nezabudlo ani na rozbor a vývin charakteru jednotlivých osôb. A pre mňa je určite veľkým plus aj to, že som nemal môj obvyklý problém s rozpoznávaním tvárí, keďže tu vystupovalo relatívne málo ľudí a navyše v každej vekovej skupine boli iba tak 1-2 postavy, takže to bolo pekne rozdelené. Najviac ma bavila prvá polovica, keď našli v suteréne tých ľudí, dej akoby trochu upadol, ale záver v tomto smere zase mnohé vylepšil, ten bol vynikajúci. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.09.2019)

Mohl bych se podepsat pod to, co napsal POMO. Džun-ho Pon opět ukázal, že překvapit nepřipraveného diváka může být nejsladší filmařské zadostiučinění a rádoby nejsnazší cesta ke kultovnímu statusu. Já už jsem ale po vlně nadšených reakcí připraven byl, a byť mě ironicky podvratné vyprávění hodně bralo a vývoj v druhé polovině mé připravené já potěšil, závěr to se snahou šokovat a zaklapnout nepředvídatelně rozvržené motivy do myšlenkově objemné skládačky přepískl a nechal mě trochu zklamaného. Přesto ale hlásím vskutku netradiční divácký zážitek na pomezí více známých žánrů, jejichž vzorce si okázalý a precizní filmař ohýbá ve svůj prospěch a v mnoha scénách suverénně dostává diváka přesně tam, kde ho mít chce. Samotného mě mrzí, že jsem se mu ve finále vyprostil.. 85% (24.12.2019)