Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (viac)Obsahy(1)
Film sa odohráva v novodobom Paríži, kde sa traja umelci snažia žiť dôstojný život aj napriek neistote a nestálym príjmom. Spisovateľa Marcela, albánskeho maliara Rodolfa a hudobného skladateľa Schaunarda spája priateľstvo a vernosť k múzam. Rodolfo sa zamiluje do krásnej Mimi, tá však v takýchto podmienkach žiť nevie a opúšťa ho. Vracia sa až vtedy, keď zistí, že je smrteľne chorá. (ASFK)
(viac)Recenzie (103)
Bohémský život je ryzí komedie s těžko uchopitelným, inteligentním humorem, která vypráví příběh tří umělců, kteří jsou více než skutečnými charaktery, modelovými zástupci svých profesí. Velmi potěší účast dvorního Käurismakiho herce Matti Pellonpää, i Truffautova oblíbence J.-P. Léauda. Co je však na filmu ještě zajímavější je zajímavý střet několika fikčních světů, mezi nimiž snímek obratně balancuje. Svět hlavních postav odkazuje k době modernismu konce 19. století, případně i nastupující avantgardy. Samotné uskupení tří hlavních hrdinů je - jak už jsem řekl v úvodu - symboli(sti)cké a jejich život je většinu doby impresionisticky nereálný, vytržený od pozemských, přízemních starostí. Strasti hrdinů nejsou opravdu zažívány, jen proplouvají okolo anachronického vakua jejich životů. Přesto divák cítí, že všude okolo koexistuje dobově současný, běžný svět plný ryze světských a sociálních problémů. Bublina světa prvního praskne těsně před koncem snímku, když děvče malíře Rodolfa, Mimi, smrtelně onemocní a vnější a vnitřní fikční svět se prolne. V tu chvíli se umělci začnou zbavovat symbolů své bohémy (čti: symbolů vnitřního, anachronického světa), aby jí mohli zaplatit nemocenskou péči. V tu chvíli logicky mizí i komediální nadnesenost a po skončení projekce v divácích zůstává hořká stopa po nečekaném dopadu smutné a syrové reality. Možná se někdo tak neobvyklým koncem komediálního filmu cítí podvedený. Mě osobně takováhle narativní libůstka nadchla. ()
Mám rád Kaurismäkiho melancholické komedie z městského prostředí natočené na černobílý materiál. Velký problém mi ale dělá Akiho záliba v melodramatické tragice se stále více bobtnajícím sentimentem. V Bohémském životě lze najít obojí - víc si cením první poloviny, kde se komické prvky objevují ve větší míře. Druhá půle chce již dojímat. Musím podotknout, že k bohémě jsem měl vždy odtažitý postoj. Považoval jsem ji za poživačnou a pokryteckou. Ať se tvářila jakkoliv alternativně, byla závislá na měšťanském okolí, které ji živilo a poskytovalo ochranu. Snímek se dá považovat za poctu uměleckému prostředí, jehož součástí Kaurismäki byl. A je i vyjádřením úcty k jeho partnerce Paule Oinonenové, která je autorkou obrazů malíře Rodolfa. Pro mě patrně nejzajímavější je režisérova práce s prostředím. Jeho výběr interiérů i exteriérů umožňuje vytvořit iluzi bezčasovosti a propojit Paříž konce 19. století s moderní érou. Chvíli máte pocit, že se procházíte ulicemi 30. let s typickými figurkami pařížské periferie a vzápětí zastaví u chodníku moderní automobil. Celkový dojem: 75 %. ()
Ačkoli jsem se zatím nikdy s Kaurismäkim nedokázal zcela sladit po obsahové stránce, jeho režie, která se svým minimalismem tolik podobá té Jarmuschovo, mě pokaždé zaujme a přinese mi nakonec příjemný zážitek. Ne jinak tomu je i tady. Krásný obraz, v některých scénách opravdu úchvatné nasvícení a postavy, které rozhodně neplýtvají slovy. Nevšední a zajímavá zkušenost. 8/10 ()
Hneď na začiatok začnem miernou kritikou, aby som osvetlil, prečo nehodnotím tento veľmi pekný film plným počtom. Kaurismaki proste akoby podľa môjho názoru trochu zaspal v tretej štvrtine filmu a ten potom stratil pred dojímavým finále tempo. Inak je všetko dokonalé. Postavy, režisérova štylizácia, jeho humor, jeho uvedomelosť faktu, že nezobrazuje skutočnosť takú aká je, ale že práve osobitosť je to, čo robí kinematografiu umením. Vlastne je jedno, akú má film zápletku a že teda dejový oproti niektorým iným fínovým filmom je. Dôležitejšie je "bohémske" nasávanie života a jeho zobrazenie na plátne. Ono to skôr vyzerá ako bezdomovecké pretĺkanie sa životom, len s trochu viac glancom. Z postáv si robí srandu a zároveň ich miluje a tak by to malo panovať aj v medziľudských vzťahoch. Začne každý od seba? 90%. ()
Uznávám, v podstatě se jedná o jednu velkou romantizaci společenských vyvrhelů, v tomto případě prototypu „prokletých“ umělců. A je celkem jasné, že životy podobných lidí nikdy ve skutečnosti neoplývaly něčím záviděníhodným, či skutečně romantickým. V podobných případech tomu bylo často právě naopak - umění bylo kontrapunktem pro bezútěšný život umělce – i proto tvůrců s tragickými osudy (namátkou Van Gogh, Arthur Rimbaud, či Andrej Tarkovskij), vytvořili tak nádherná a povznášející díla. Ostatně v čem jiném tkví lyrika, než v tom, že posvěcuje věci každodenní a mnohdy těžké do stavu vyššího, do podoby něčeho smysluplného, výjimečného a krásného? Nejinak je tomu nakonec i v případě Bohémského života... ()
Galéria (24)
Fotka © Svenska Filminstitutet (SFI)
Zaujímavosti (7)
- Film získal cenu FIPRESCI (Belgie) 1992. (Terva)
- V nemocnici má Mimi (Evelyne Didi) nad postelí přenosné rádio Tesla - „Mír“, nebo jeho exportní verzi Comet-9 Commodore. (Previt)
- Matti Pellonpää ani Kari Väänänen ve skutečnosti francouzsky neumí. Ve scénáři měli poznámky, jak text správně vyslovovat. (džanik)
Reklama