Bez lásky

Festivaly ovládla bezútěšnost. Často kombinovaná s ironickým úšklebkem (Čtverec) nebo přímo zvířecím černohumorným šklebem (Zabití posvátného jelena). Zvjagincev nic odlehčovat nechce, na to nemá čas a snižovalo by to emoční dopad a to závěrečné plesknutí. Piluje a utahuje a tady z toho teda vykutal perfektní mašinu deprese. Zatraceně silný. Tentokráte o píď méně kritiky směrem do ruské společnosti, o píď méně biblických odkazů, malinko standardnějšího charakteru, ale jako celek o moc utaženější, vyváženější a bez děr. (22.10.2017)

Pro mě osobně divácky hodně nepříjemný film, a to hned z několika důvodů. 1) Postavy Ženi a Borise se k sobě chovají až nepochopitelně zle, aniž by to bylo nějak více vysvětleno - vrcholem je scéna, kdy spolu odjíždí od Ženiny matky (kde marně hledali ztraceného syna), a Žeňa metá Borisovi do tváře takový hovna, že ji Boris nakonec nechá vystoupit na opuštěné silnici - komu může být příjemné něco takového sledovat? 2) Samotná postava Ženi mi osobně byla velmi nesympatická. (Uváží-li ovšem člověk, jak nesnesitelná ženská je její matka, mnohé to vysvětluje). Film ji navíc občas ukazuje i v dost nelichotivých situacích, jako třeba když sedí na záchodě nebo když si nechává depilovat klín - nechápu smysl podobných scén. 3) Silně mi také vadilo, že zmizení kluka není nijak vysvětleno, už se nikdy nenajde, a ten finální záběr z tohoto hlediska považuji v podstatě za podvod na divákovi (jako obecně všechny filmy s otevřeným koncem). Navíc mi Nemilovaní připomněli jiný ruský film o ztraceném synovi, který se rovněž nenajde, ale který mi přišel výrazně lepší a líbil se mi mnohem víc - Den v Jurjevu. 4) A konečně mi docela vadil i způsob, jakým je to natočeno - všechny ty dlouhé záběry à la Haneke ve mně vždy vzbuzují dojem, že se na scéně musí něco závažného stát, a cítím se podvedený, když tomu tak není. O to víc mě potěšilo několik scén, které jsou naopak dramatické až až, jako např. v pitevně s mrtvým klukem, kterého i ukážou, nebo hledání Aljoši v opuštěné budově v lese - jaká fantastická lokace! Naopak bych si z toho filmu klidně odpustil všechny ty šukací scény. Celkově si myslím, že Zvjagincev už natočil lepší věci. (22.09.2018)

"Nelyubov" je rozhodne jeden z najlepších filmov roku 2017. Myslím si, že málokedy sa nájde tak dobre spracovaný film, než je tento. A veľmi dobre sú tu vyprofilované postavy a má to absolútne strhujúci záver. Neviem čo by som vlastne mohol povedať o tomto filme, Pretože nechcem zachádzať moc do spoilerov. Ale skúsim to. Naši dvaja hlavní hrdinovia sú so svojim manželstvom na konci. Ani jeden z nich nechce svojho dvanásťročného syna a počas jedného večera povedia pár skutočne škaredých vecí, ktoré si Aljoša vypočuje. Na druhý deň ide ako klasicky do školy. Rodičia si užívajú so svojimi novými milencami, a na druhý deň zistia, že nie je doma a počas dvoch dní nebol v škole. A náhle sa všetko zmení a rozhodnú sa svojho syna nájsť. V prvom rade poviem, že ten film je vynikajúco natočený. Vyzerá skutočne vynikajúco. Každý záber vo filme je nádherný, efektný a veľmi dobre buduje atmosféru. A v kombinácii s hudbou to vyplýva skvele. Hlavní hrdinovia sú nám od začiatku nesympatickí. Ani nie tak samí o sebe, skôr ako vnímajú svojho syna a ako by sa ho obaja najradšej zbavili a nemali vo svojom živote. A najmä tento odpor pociťujem voči matke, ktorá bude mať pred milencom ohromné monológy o tom, ako svojho syna nenávidí, lebo v ňom vidí svojho manžela a ako sa na neho nedokáže ani pozrieť, no potom zmizne a všetko sa v jej svete otočí a nikdy nebola tou, ktorá ho nechcela. Je to podľa mňa veľmi pokrytecké. Ale časom, keď oboch hrdinov vidíme a ako sa zžívajú s novou situáciou, dokážeme ich viac pochopiť, dokážeme nájsť možno trošku súcitu. Lenže je to trošku ťažké, keď povedali tie veci, ktoré mal možnosť Aljoša počuť. Úprimne poviem, že tím ľudí, ktorí sa ho snažia nájsť majú v mojich očiach väčšie sympatie než rodičia. Lebo bolo skutočne na nich vidieť, že robia maximum a pochopia veľmi rýchlo, prečo chlapec odišiel. Sú tu vynikajúce scénky, a plus človek absolútne netuší, kam film nakoniec dospeje. Nie je tu moment, kde by sa človek nudil a neustále je maximálne ponorený do príbehu. A dúfa, že sa nakoniec chlapec nájde a existuje nádej. Lenže nie vždy veci musia skončiť happyendom. Jediné čo nám preto ostáva je nádej. A držíme sa jej. Lebo je to to jediné čo máme ako diváci spolu s rodičmi. A čo je ešte na filme vynikajúce, ale skutočne vynikajúce je jeho posledných 5 minút. Nepoviem o nich nič, len fakt, že to skutočne dokazuje, že môžeme si myslieť aké šťastie nájdeme v inom náručí, no skutočnosť taká vôbec byť nemusí. Neviem čo viac povedať, iba aby ste si film pozreli. Rozhodne stojí za to. Hodnotenie: A+ (20.11.2017)

Největším problémem všech těhle jakože civilních dramat je jejich zběsilé tempo. Obzvláště, když je navíc natočí nějaký hyperaktivní komsomolec, co si ve volných letech ze všeho nejvíce libuje v depilování si předloktí pinzetou a pokud mu v tom fofru ještě zůstane nějaký ten měsíc, zbožňuje freneticky pozorovat, jak mu tvrdne chleba. To se pak takhle v úvodní půlhodině ani nestihnete pořádně pokochat zcela nedostatečně dlouhým záběrem na mrtvé stromy a najednou vžuuuuum, už sledujete fracka na cestě ze školy. No, je to cukulet jaxviňa, má to domů pouhých pět kilometrů, takže se tam jen tak na dvacet minut bleskově mihne, přičemž zaseklý stativ v těch pomíjivých okamžicích neuroticky švenkuje mezi vchodem do vzdělávacího institutu a moc pěknými kořeny parkových dřevin. Pokaždé na pouhopouhých deset minut!!! Absolutně to dění nestíháte sledovat, srdce vám buší tím přívalem adrenalinu jako o závod a dřív, než byste stihli tisíckrát říct „Kurvacojetozasezanarkoleptickoupičovinu“, počítáte půl hoďky zrnka prachu na stole ve frackově pokojíčku a věnujete se důkladné realitní prohlídce průměrné ruské třijedničky, a to včetně až příliš spěšného popisu výhod nemovitosti a výčtu čtverečních metrů, tudíž absolutně nemáte nejmenší šanci se adekvátně rozhodnout, jestli byste byt nakonec koupili, nebo ne. A takhle zběsile to letí celou dobu, takže onen zcela nepodstatný, poměrně silný příběh v pozadí o tom, jak šeredný táta pojebe flundru, slizká máma z toho chytne hysterák a motorový pekáč, fracka nikdo nechce a tak se zařídí po svém, vás v kontrastu se vší tou ultrahektickou filmovou nádherou nakonec pěkně otráví, neboť si ani nestihnete pořádně vychutnat třeba tu klíčově podstatnou bábu, která patnáct minut důkladně utírá tabuli a pečlivě zamyká učebnu, či jiné veledůležité dějové kudrlinky! Dvě hodiny prostě uběhly jako cévkování ostnatým drátem a dvojka by měla mít aspoň pět, aby si divák řádně užil totálně znekrotizovanou prdel a ochrnutou páteř z kina na hraně v Kině na hranici. (02.05.2018)

Povedal by som, že Zvjagincev urobil dobre, že svoj príbeh pojal ako čistokrvnú rodinnú/vzťahovú drámu, ktorá by sa mohla odohrať kdekoľvek a kedykoľvek na svete. Pri konci už zasadzuje do hry aj kritiku súčasného Ruska a možno je škoda, že sa chce takýmto spôsobom zapáčiť na európskych festivaloch, pretože dráma je to dosť nosná sama o sebe. Zvjagincev si dáva načas a so zásadným zvratom prichádza takmer až v polovici snímky a distribútor nám ho zase ako psychopat vykecá v obsahu. Vážne tomu nerozumiem a neviem, prečo tu na tejto bázi nefunguje niečo ako cenzúra sprievodného textu. Herci sú dokonalí, možno aj preto, že ich nepoznáme a nedokážeme si ich tak spojiť s fotkami z bulváru alebo iných rolí. (03.11.2017)