Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Nejspíš aby ty Američany ve své případné trapnosti ještě více překonali, ale ono je to vlastně jedno. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělých The Blues Brothers a dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jako Calamari Union se mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo.. [25%] (23.09.2021)

„Musíte dýchat z plných plic a nastavit tváře slunci,“ radí manažér Leningradských kovbojů svým svěřencům a vskutku: jen ojediněle herci ve filmech dýchávají tak přesvědčivě jako tito finští věrozvěstové rokenrolu. Jen málokdy je na koncertech tak veselo – a Amerika se nechá dobýt - světlem z Východu. (08.09.2019)

Věnováno památce Guty Cardenas. CITÁT - Stojí to za hovno. Hudba je málo komerční.......... Ta symbolika vlasů je promítnuta do všeho. Má jí malé dítě v kolébce, pes a třeba dřevěná bedna . Ze zabahněné vesničky odjíždí dechová kapela do víru amerického Rock´n´Rollu. Zjednodušený a zrychlený pohled na jednu kariéru jedné hudební skupiny. Rychlé změny, rychlé učení, všechno rychle, jen chtít. CITÁT - Pivní otázka - Zajímalo by mě, kde bere to pivo ?............ Monotonní hudební vložka na plechovky od piva je úžasná (34 minuta). Bylo mě líto toho človíčka, co je celou dobu pronásledoval a nemohl dohonit. Jinak veselé hudební road movie, které neřeší spoustu věcí a detailů. Ve filmu, mimo jiné , zazní Kuka Mitä Häh nebo Born To Be Wild. (08.05.2012)

Obrovská zábava. Tak prudko štylizované, tak o ničom nevypovedajúce a pritom je to zmesou tých najlepších a najzaujímavejších nápadov, aké som zatiaľ u Kaurismäkiho mal možnosť vidieť. Brutálne tempo, traktory a angličtina s fínskym prízvukom, ďalší majsterštek Mattiho Pellonpääa a pôsobivé cameo Jima Jarmuscha. Ťažko by ste hľadali niečo podobné, či už v súčasnom artovom filme, alebo mainstreame. Film ide tak prudko proti očakávaniam a pritom je svojský a veľmi zábavný. Leningrad Cowboys rules. (22.09.2014)

Tohoto finského režiséra jsem si poslední dobou celkem oblíbil. Jeho filmy jsou takové netradiční, a ne jinak je tomu i u Leningradských kovbojů. Zajímavostí je, že tato kapela skutečně vznikla a hraje po celém světě. Celá kapela je celkem bláznivá a dostává se do různých úsměvných situací v kontrastu s jinou západní kulturou. Stylem humoru mi to připomínalo asi nejvíc filmy Emira Kusturici. Vhodným příkladem mohou být scény, kdy dostanou od svého vůdce Vladimíra k obědu cibuli, a nebo vozí zmrzlého člena kapely na kapotě auta. První seznámení s postavami je v skutku zajímavé a netradiční (obdivujeme jejich vizáž, chování, mluvu atd.), ovšem po čase to poněkud opakuje a bez nějakého většího finále to končí. Je to jako když se na závodě parádně rozběhnete, předbíháte všechny závodníky, ale pak vám nějak dochází dech a s těží se dopotácíte do cíle. O humor ve filmu se asi nejvíc stará manažer kapely Vladimír, který ví vždycky nejlépe, co by kapele pomohlo k tomu, aby se proslavila v Americe. Jestli máte rádi trochu netradiční komedie, a máte cítění i pro jiný styl humoru, film se vám s největší pravděpodobností bude líbit. Pro mě ale Kaurismaki vyházel zbytečně brzo všechny karty na stůl a v závěru už toho neměl tolik co nabídnout. 7/10 (30.01.2021)