Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

Sice je to občas táhlé, ale já si nemůžu pomoct, jako komedie to funguje prostě dokonale. Je to absurdní jak sviňa a je to skutečně zábavné, takže nevidím důvod, proč tomu ten plný počet nakonec nedat. Dokonce se tu objeví i Jarmusch. Ale nejlepší na tom filmu stejně je, jak Leningradští kovbojové celou Ameriku projedou s tím svým bezemočním výrazem. EDIT: Teď už mám za sebou skoro všechny Kaurismäkiho filmy a musím říct, že tenhle je podle mě pořád jeden z nejlepších. Prostě absurdní komedie, jak má být :-) 5* (16.06.2019)

Kaurismäkiho propojení s Leningradskými Kovboji je totální bizár i na poměry samotného Akiho. Úvodní půlhodina je alespoň zábavný buranský absurdistán, který ovšem chvílemi připomíná kameňákový humor na úrovni Tele Tele (a patrně jen proto, že Aki je prostě Aki, a že je to celé v exotické finštině to působí méně debilně). Zbytek nedlouhé stopáže je pak vyplněný už jen totálně bizarním sledem scének, které mě už jen k uzoufání nudily. Alespoň díky za toho Jarmusche. 3/10 (21.06.2017)

Obrovská zábava. Tak prudko štylizované, tak o ničom nevypovedajúce a pritom je to zmesou tých najlepších a najzaujímavejších nápadov, aké som zatiaľ u Kaurismäkiho mal možnosť vidieť. Brutálne tempo, traktory a angličtina s fínskym prízvukom, ďalší majsterštek Mattiho Pellonpääa a pôsobivé cameo Jima Jarmuscha. Ťažko by ste hľadali niečo podobné, či už v súčasnom artovom filme, alebo mainstreame. Film ide tak prudko proti očakávaniam a pritom je svojský a veľmi zábavný. Leningrad Cowboys rules. (22.09.2014)

"Jen pár slov než odletíme. V Americe chtějí jen americké kapely. Od teďka jste jedna z nich. V Americe mluví všichni anglicky. Vy budete taky. Ti z vás, kteří to neumí, by se měli začít rychle učit. That`s all." Je zde několik povedených vtípků, které musí rozesmát každého, ale víc jak 3* mi tato svérázná komedie nedá. (01.05.2009)

Film, který je Kaurismäkiho poctou Jarmuschovi - ostatně oba mají zálibu v road movies s lidmi na okraji společnosti či jinak vykořeněných. Na absurdním příběhu mizerné finské hudební skupiny s botami i účesy do špičky, která jede do Ameriky, protože tam poslouchají všechno, sledujeme tour po malých městečkách, průmyslových zónách až do Mexika, kde mají hrát na svatbě. Členové skupiny jsou vykořisťováni zpupným manažerem (který sám je k politování), dojde i ke vzpouře. Celý film se line v jemně nostalgické náladě - asi jako když máte prázdniny či dovolenou, nikam nespěcháte, a tak prostě jdete tu sem, tu tam, sem tam prožijete nějakou drobnou příhodu, vtípek, setkáte se s někým zajímavým a společně při jamování strávíte večer - ano, tak pomaličku a pokojně film plyne, o to více však vyniknou některé fórky naprosto suchého humoru, kdy členové skupiny s naprosto vážnými obličeji buď něco provedou, nebo je jim provedeno, ale každopádně to svým kameňáctvím vyzní komicky. Samozřejmě, uznávám objektivně, pokud se člověk na tu poklidnou, prázdninovou notu putování nenaladí, asi ho film nezaujme a možná u něj i usne. (29.06.2019)