Mraky odtiahli

kaurismaki je jeden z tych filmarov, ktori maju jasne rozoznatelny styl a rukopis - a zaroven jeden z tych, ktorych bud zboznujete, lebo vam ten styl sadol a sedi, alebo ich nemate radi, lebo styl ide mimo vas... tento film je jeden z najtypickejsich prikladov, zaroven je to z toho co som zatial videl film najpesimistickejsi, hoci ma happy end (ciastocny), no nie je tu takmer ziaden typicky kaurismakiovsky humor; (02.03.2014)

Dlhy, splátkové kalendáre a život bez práce, spokojnosti a istoty v kontexte chladnom severskom prostredí. Môj prvý Kaurismakiho film a na dlhé obdobie pravdepodobne aj jediný. Z filmu jednoznačne cítiť pokoru, úctu a citlivosť ku všetkým týmto témam, avšak všetko to citlivé a pekné stierajú herci, ktorých výkony sú otravné. Herci sú ako vytesaní z kameňa či dreva - strnulí, nemotorní, zahľadení, pôsobia neprítomne a nezanechávajú profesionálny dojem. (19.10.2011)

Totální klasika a la Aki Kaurismäki. V jeho námětech, včetně tohoto, vnímám nevtíravou atmosféru českých venkovských hospod. Hlavně hospodské postavičky, jejich charaktery a smysl pro humor mi neustále něco a někoho připomínaly. Navíc Kati Outinen byla skvělá, ale to tu byl snad každý, kdo se ve filmu objevil, protože každý byl postavička, na kterou nechcete zapomenout. Možná, že toho s Finy máme více společného, než by člověk tušil... (23.10.2020)

" Budeme jíst tapety , lidé už na nich přežívali . " Tí Kaurismäkiho hrdinovia sú tak nenormálne v pohodičke , že tento film by mal byť voľajakým oficiálnym sprievodcom pre nezamestnaných . Niečo na ten štýl , že : " Ako byť v pohode , nehodiť si to , ba naopak , urobiť biznis ! " Normálne som rád za tie 12 hodinové šichty a za to , že som si mohol dnes dať u toho vepřo , knedlo , zelo ! (13.07.2010)

Chovám velké sympatie pro Kaurismäkiho soucitnou náklonnost k dělnické třídě, ale tahle jeho depresivní sonda do útrob bezútěšného společenského systému je už zbytečně moc přehnaná. Že by si bezdětní a pracující manželé museli brát barevnou televizi na několikaleté splátky? A to je teprve začátek, po kterém následují výjevy jak z divokého gangsterského kapitalismu před první světovou z románů Jacka Londona. Samozřejmě vím, že si děj Kaurismäkiho filmů nemůžu vykládat realisticky, že je to všechno jen stylizace, sloužící k vyjádření určitých režisérových názorů a pocitů (nebo k vyvolání určitých pocitů divákových), ale pro lidi, kteří si tohle pustí před spaním, když mají druhý den vstávat ještě za tmy do vysilující fachy, což jsem třeba já, to fakt není úsměvná burleska, ale spíš tíživé sociální drama, které by leckterého slabšího jedince mohlo dohnat k sebevraždě. A silně mi to celé zavání chaplinovštinou a podobným salónním levičáctvím. A pak v kontrastu k tomu všemu přijde nasládle růžovobrýlový konec... Ale líbí se mi to, jak jinak. (19.02.2015)