Volume 1: The Devil (E01)

Refn se vrácí zpátky v DRIVE stylu, aby zároveň ještě více utahal už tak nervy mrskající napínání zpomalenými nedialogy a záběry do prázdna. Působí to jak směs DRIVE, NEON DEMON a 3. série TWIN PEAKS, kterou jsem dodnes nezvládl dokoukat právě pro onu až příliš narcistickou do děje nevtahující formu. Tenhle prolog jsem dal na třetí pokus, kdy jsem musel zpětně skočit na začátek, abych pobral, co se stalo/nestalo. Doufejme jen, že s příštími díly se tempo a gradace aspoň o několik se(kund) zrychlí. Jinak Khondji za kamerou a Martinez ze studia válí! (28.07.2019)

Zaujimava forma. Obcas ma to do deja vtiahlo, sem-tam naopak rusilo. Zvlast v scenach, kedy vidno, ze su schvalne spomalovane a natahovane. Policajt "vykracujuci" si doslova mysacimi krokmi k autu v situacii, kedy by tak nerobil a par dalsich. Inak noir ako taky mozem a i tu ma par slubnych momentov. Urcite vsak tomu dam sancu. Nie kazdemu to vsak sadne. Bez jeho prvkov by trval film standardnych 50 min. (16.06.2019)

Uf, tak tohle bude narocne koukani. Ale neco mi rika, ze by trpelivost mohla byt sladce odmenena? Ano, je to dlouhe, dlouhe a zdlouhave. Ale, jak je u Refna zvykem, audiovizual je opojnejsi a hypnotictejsi nez houbicky z Amstru. Jestli to ale vydrzim 10+ hodin? To by se tu opravdu muselo neco zajimaveho dit. Aspon chvilemi, nejsem zas tak narocny. (22.07.2019)

Brubakerove komiksy mám rád. A Refnov neónový štýl tiež. The Devil vťahuje do svojho sveta pomaly. Postavy aj napriek jasne daných charakterom sú veľmi podivné. Absencia hrdinu je tu výrazná. Pomalý vývin a dokonalý vizuál, robia z tohto počinu pochúťku. Aj napriek tomu, že je pomalá a nejednoznačná. Tá hodinka a pol mi krásne plynula aj keď sa tam toho veľa nestalo. Martinezova hudba perfektná. (16.11.2019)

Kdo četl Brubakerův Kriminál bude jako doma. Mozaika složená z pochybných charakterů v nezáviděnihodných situacích se pomalu rozplétá. Velmi pomalu. Refn nabízí rozvláčnost v uspěchaném světě. Pomalé dialogy, dlouhé pauzy i klidné jízdy autem za doprovodu Martinezových syntezátorů by běžný režisér nechal na podlaze střižny, aby mohl překotně šokovat z prstu vycucaným zvratem. Zde je síla v tichu a nehybném obraze. Teller jako Martin je zajímavě odtažitý a nepřístupný, přesto se s ním dá v určitých pasážích zatím snadno ztotožnit. Začátek třináctihodinového filmu. (18.06.2019)