Hamlet podniká

Po Zločinu a trestu se Kaurismäki pustil do další svérázné adaptace světové klasiky, v níž se s jistotou sobě vlastní obešel i bez notoricky známého Být či nebýt. V noirovém stylu a s kuřáckou stopáží vsadil příběh Hamleta do dravého světa obchodníků a oživil ho sociálními motivy. Tradiční dramatická hudba se mísí s rytmem rock’n’rollu (jedním z nejlepších míst filmu je píseň Rich Little Bitch skupiny Melrose, s níž během natáčení filmu Kaurismäki natočil také videoklip), tradičně zpracované známé scény se střídají s aktualizovanými (utonutí Ofélie, Hamletův souboj s Laurim/Laertem a závěr), tradiční rekvizity s cigaretami, pistolí a kachničkami do vany. V roli Hamleta Pirkka-Pekka Petelius, nechybí Kati Outinen jako Ofélie, škoda jen, že Matti Pellonpää dostal jen takovou nepatrnou (i když samozřejmě nepřehlédnutelnou) roličku. No řekněte, nebyl by z něj dokonalý Hamlet? (15.05.2009)

Kaurismaki je po rokoch braný ako viac-menej pohodár, ktorý vyznieva vskutku pozitívne, jeho postavy sú skôr typologickými postavičkami, takže tento ranný snímok z jeho tvorby môže pôsobiť relatívne šokujúco. Kto pozná predlohu, vie, o čo pôjde, takže množstvo mŕtvol ho neprekvapí. Nepamätal som si z povinnej literatúry nič, takže ma kombinácia Kaurismakiho typických prvkov čiernej komédie a vážnej drámy prekvapila a potešila. (18.05.2012)

Aki Kaurismäki si vypůjčil z tragédie o Hamletovi kostru příběhu, přesadil ji do současnosti a vdechl snímku život + svůj vlastní podpis, tj. nezaměnitelný rukopis.. Mně se tohle zpracování zamlouvalo, s každou přibývající minutou jsem byla víc a víc zvědavá, čím mě tvůrce překvapí.. Kuřecí stehýnko nebo rádio? (22.08.2020)

Jo, tohle mě bavilo. Hodně zvláštní adaptace Hamleta, která mě ale zaujala a místy i příjemně pobavila. Na Kaurismäkiho to bylo podle mě poněkud svižnější, což mi ale ve finále nevadí. I tak si myslím, že tu jsou hluchá a nudná místa, ale jinak tomu nemám co vytýkat, líbilo se mi to. Líbila se mi i kamera a herecké výkony, akorát teda Matti Pellonpää mohl mít nějakou větší roli. Teď jsem si ještě vzpomněl, že jsem asi rok a půl zpátky viděl zhruba 35 minut z jedné filmové adaptace Hamleta (bohužel nevím kterou) a pamatuju si z ní jen dvě věci - 1. Byla to strašná nuda. 2. Scénu, kdy je otráven otec, která se odehrávala v zimě a vypadala, jako by Santa Claus dostal záchvat na saních a spadl do sněhu, kde se nějakou dobu cukal. Té scéně jsem se pochopitelně smál, a protože to asi byla nějaká slavnější verze, tak teď musím znít jako kulturní barbar, ale co už. Pointa je v tom, že tahle verze, byť je taková hodně svá, mě oslovila mnohem víc. Takže mě Kaurismäki opět nezklamal. Slabé 4* (27.12.2019)

Hodně svérázná adaptace klasické tragédie čiší originalitou a to ani Kaurismäkiho odpůrci nemohou popřít. Jeho fanoušci si opět smlsnou na režisérově vynalézavosti. Finský Hamlet neusiluje o královský trůn, nýbrž o prezidentské křeslo rodinného koncernu a je to bezcharakterní, nadržený ničema. Shakespeare se pravděpodobně obrací v hrobě a literární konzervatisté zelenají vzteky. Tím se ale Kaurismäki netrápil, zůstal věrný své stylové absurditě, povolal dvorní herecký ansábl, tradičně šetřil s dialogy, nevynechal sarkasmus ani nevybíravou kritiku - v tomto případě je na paškálu kapitalismus - a samozřejmě jako ve všech jeho filmech se to neobejde bez přetékajících popelníků. Vidět či nevidět? Jednoznačně vidět. (03.09.2011)