Hamlet podniká

Tak., Kaurismäki si myslí, že přeraskolnikuje Dostojevského a přehamletuje Shakespeara?! A proč by ne? Rozhodně na o má! Když jsme se koupili televizi (jako první na ulici, zrovna dávali Kozincevova Hamleta. Samozřejmě se mi to hrozně líbilo, mnohé scény a dialogy si pamatuji dodnes. I když už tehdy jsem byl schopný vnímat netradiční a nekomerční věci, byl by pro 12 letého školáka Kaurismäkiho vizuální svět asi ještě nedostupný a nepřístupný. Nyní je to samozřejmě jinak: jeho Hamlet zasazený do komerčního světa prostředků a účelu, postrádá sice svoji intelektuální rozervanost (vždyť je strůjcem toho všeho právě on sám), nicméně duševně "normální" také není. A tak jsem prošel jakousi pomyslnou cestu od WS k AK, aniž bych si toho valně všimnul, avšak svět se za tu dobu změnil nevratně. Pozn.: Chybí mi zde jen Hamletův monolog nad Jorikovou lebkou. Nebo tam přece někde je? (26.09.2016)

Hodně svérázná adaptace klasické tragédie čiší originalitou a to ani Kaurismäkiho odpůrci nemohou popřít. Jeho fanoušci si opět smlsnou na režisérově vynalézavosti. Finský Hamlet neusiluje o královský trůn, nýbrž o prezidentské křeslo rodinného koncernu a je to bezcharakterní, nadržený ničema. Shakespeare se pravděpodobně obrací v hrobě a literární konzervatisté zelenají vzteky. Tím se ale Kaurismäki netrápil, zůstal věrný své stylové absurditě, povolal dvorní herecký ansábl, tradičně šetřil s dialogy, nevynechal sarkasmus ani nevybíravou kritiku - v tomto případě je na paškálu kapitalismus - a samozřejmě jako ve všech jeho filmech se to neobejde bez přetékajících popelníků. Vidět či nevidět? Jednoznačně vidět. (03.09.2011)

Kaurismaki je po rokoch braný ako viac-menej pohodár, ktorý vyznieva vskutku pozitívne, jeho postavy sú skôr typologickými postavičkami, takže tento ranný snímok z jeho tvorby môže pôsobiť relatívne šokujúco. Kto pozná predlohu, vie, o čo pôjde, takže množstvo mŕtvol ho neprekvapí. Nepamätal som si z povinnej literatúry nič, takže ma kombinácia Kaurismakiho typických prvkov čiernej komédie a vážnej drámy prekvapila a potešila. (18.05.2012)

Po Zločinu a trestu se Kaurismäki pustil do další svérázné adaptace světové klasiky, v níž se s jistotou sobě vlastní obešel i bez notoricky známého Být či nebýt. V noirovém stylu a s kuřáckou stopáží vsadil příběh Hamleta do dravého světa obchodníků a oživil ho sociálními motivy. Tradiční dramatická hudba se mísí s rytmem rock’n’rollu (jedním z nejlepších míst filmu je píseň Rich Little Bitch skupiny Melrose, s níž během natáčení filmu Kaurismäki natočil také videoklip), tradičně zpracované známé scény se střídají s aktualizovanými (utonutí Ofélie, Hamletův souboj s Laurim/Laertem a závěr), tradiční rekvizity s cigaretami, pistolí a kachničkami do vany. V roli Hamleta Pirkka-Pekka Petelius, nechybí Kati Outinen jako Ofélie, škoda jen, že Matti Pellonpää dostal jen takovou nepatrnou (i když samozřejmě nepřehlédnutelnou) roličku. No řekněte, nebyl by z něj dokonalý Hamlet? (15.05.2009)

Aki Kaurismäki si vypůjčil z tragédie o Hamletovi kostru příběhu, přesadil ji do současnosti a vdechl snímku život + svůj vlastní podpis, tj. nezaměnitelný rukopis.. Mně se tohle zpracování zamlouvalo, s každou přibývající minutou jsem byla víc a víc zvědavá, čím mě tvůrce překvapí.. Kuřecí stehýnko nebo rádio? (22.08.2020)