Tiché miesto

Rozhodnutím ústřední dvojky pořídit si (řvoucí) dítě do světa, jaký pro ně film vytváří aby fungoval v hrůze a napětí, se toto dílo předemnou naprosto odstřelilo. Ona již úvodní chůze lesem, při které nechají rodiče nejmenší ze svých dětí kráčet bez dozoru za sebou jako poslední, naznačovala, že se zde nebude hrát ani na logiku nejselštějšího rozum. Normálně tyhle nesmysly ve filmech neřeším, ale tady představují klíčové události v ději a jdou naprosto PROTI sofistikovanosti režijního konceptu práce s budováním napětí ze zajímavého nápadu. Bolelo mě snášet hloupost filmu, na který jsem se tak těšil a který mohl (nebo měl) být přesně mým šálkem kávy. (04.10.2018)

Pořádně vychutnat hustou atmosféru mi bránila elementární nesmyslnost stvoření (tohle prostě eko/etologicky nefunguje a člověk je děsivější predátor) i celého předváděného světa a přál jsem si, aby to už skončilo, bohužel nikoli z hrůzy hororu. Závěr jak z Mars Attacks, a to nemyslím způsob, ale věrohodnost. (26.08.2019)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Otravné hnidopichy upozorňuji, že tento komentář možná obsahuje přítlačná křídla. Takže, závěr ala Mars útočí to úplně zabil. To mi vážně chtějí tvrdit, že v celé lidské civilizaci, vyznačující se tak širokým spektrem zvuků, nikdy nikoho nenapadlo obrátit zvuk proti útočníkům? A údajně nezničitelný emzák lehne po jedné ráně? A zase jste tam museli rvát ten už vážně opruzující feminismus v té podobě, že otec se sice může hrdinně obětovat, to je dovoleno, ale nedej sufražetka, aby to náhodou byl on, kdo rodinu nakonec ubrání a zachrání. Zkrátka závěr, ano, od toho místa, které zmiňuje kolega DaViD´82, je na hlavu padlý, laciný a otravný. Když něco takového vidím v průměrně blbém filmu, jen nad tím pokrčím rameny, ale když mi to někdo předestře po tak nadějně rozehraném začátku, je to k uzoufání. P. S. Taky jsem si vzpomněl na Znamení, které je lepší právě proto, že konec nezazdí začátek, navíc v něm hrají sympatičtější děti. (04.05.2018)

Tak jsem se překonala a zkusila jsem po dlouhé době horor. Dala jsem si k tomu kafe a pustila si projekci. Zpočátku byl klid, všechno dobrý. Pak jsem hlasitěji položila hrnek s kávou na stůl a málem jsem úlekem vyletěla ze židle. Tak jsem konstatovala, že atmosféra byla vynikající a Emily s manželem si nahrávání asi užívali. Celá ta rodinka byla prima a nedělalo mi problém se s nimi sžít. Něco jiného to bylo s těmi dobře slyšícími, to doopravdy nemusím, ale to by zase nebyl horor. (27.12.2018)