The Post: Aféra v Pentagone

Příběh, který si zasloužil adaptaci kvůli své významnosti. To však nemění nic na tom, jak zoufale nudná je. Spielberg se ani nesnaží nějak zaujmout něčím nečekaný a jede podle předkreslené šablony novinářských dramat, kdy se vlastně vůbec nemůže rovnat například mrazivému Spotlight. Scénář sice není nějak rozvleklý, ale diváka scény brzy omrzí. Navíc je škoda, že se v příběhu vůbec nejde hlouběji v psychice postav, vše je to dost povrchové stejně jako naprosto průměrné výkony Meryl Streep i Toma Hankse. Tady jsou ty oscarové nominace opravdu omyly. (21.02.2018)

Tisk má sloužit lidu a ne vládě... Prequel k Watergate a Wikileaks. Dnešní přehlcení informacemi, zbytečnými informacemi a vymyšlenými informacemi, které slouží k matení veřejnosti, brání tomu, aby se to na čem záleží k tomu lidu dostalo. Spielberg ukazuje první vítězství, které odstartovalo spirálu vedoucí k dnešnímu matení veřejnosti vládami po celém světě. A ukazuje to hravě, přehledně a s důrazem na kvalitu. Protože kvalita a ziskovost jdou ruku v ruce. Nebo by to tak alespoň mělo být, (27.10.2023)

(13%) Tak tohle se opravdu nepovedlo. Ne, Ne a ještě jednou NE! Obdobná nuda jako při Lincolnovi, který mě taktéž vůbec nebavil, ale přesto byl minimálně o třídu lepší. Zde mě nebavilo snad vůbec nic. Nějaké to zvýšené tempo snímku jsem pocítil někdy v poslední půlhodince. Téma mě absolutně nezajímalo, jenže což o to, bylo to tak nudné a nezáživné, že jsem málem usnul. Třeba když hodně odbočím, tak takový MOST ŠPIONŮ, to byl kvalitní film. Téma mě rovněž nechalo zcela chladným, ale bylo to podané zábavně a udrželo si to mou pozornost. Mám rád dialogové filmy, ale toto šlo naprosto nejen mimo mě, ale i mimo mísu. Ani nevím, proč jsem tu 1* dal. Nejspíš za jména Hanks, Spileberg, Williams atd. Mimochodem Meryl Streep mi zde vůbec neseděla. Ze začátku se chovala jak nějaká pipka. V takovém muzikálu Mamma Mia (má srdcovka) se hodí mnohem víc. No, dál to už shazovat nebudu. Musel jsem si po skončení dát panáka. Málem mě to nudou odrovnalo. Konec hlášení. (17.02.2018)

Spielberg bol kedysi pojem. Dnes mám pocit, že mu to akosi nejde. Nominácia tohto filmu na oscara je podľa mňa nezaslúžená, mám pocit, že sa tam film ocitol hlavne kvôli téme. Američania radi poučujú čo a ako, čo je správne a čo nie. Film nemal ani na nomináciu a právom nezískal žiadnu sošku, ak sa nemýlim. Prvú pol hodinu sa film akosi vlečie, nevedel som sa naladiť a nebavilo ma to. Potom sa to postupne rozbehlo, v závere fajn, ale na štvrtú hviezdu to u mňa nestačilo. Ďalší film z kategórie "akademická nuda" presne ako to Spielberg dal už dvakrát - Amistad a Lincoln. Už by aj stačilo...60%. (15.04.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)