The Post: Aféra v Pentagone

Z pozice fanouška amerických dějin povinná a zajímavá noviny X vláda story, z pohledu diváka sice drží pozornost a pěkný jako dobovka, přeci jen ale sušší, nepřekvapivý a nekulervoucí zážitek. Nenapadá mě jediný aspekt, co by vyšel líp než na "dobře". Natáčelo se mi loni přímo za okny :) (08.04.2018)

Ortodoxní demokrat a liberál Spielberg cítil potřebu kout, dokud je železo „fake news“ žhavé a svůj příběh sedmdesátkového WikiLeaks vyslal na dvě bojiště, kde se místo meči máchá pery a odvážnými rozhodnutími. Na jednom tisk bojuje za svobodu slova a nezávislost s řídící mocí a na druhém se žena v řídící pozici snaží probít z mužského obklíčení. Myšlenkově je to bezesporu ušlechtilé (byť žurnalista bez vlastní politické nezávislosti přináší do tohoto boje jistou dvojsečnost), nicméně nebudu kvůli tomu přehlížet mramorový chlad sterility, schematičnost a autorskou rutinu. Palec nahoru za Kaminskiho kompozice, pečlivou práci s kancelářskými detaily (future plakát na All the President´s Men či poster sloupkaře Arta Buchwalda jakožto Strýčka Sama „Have I ever lied to you?“) a taky skutečnost, že se Hanks s třemi čelními drenážemi na pot osobně dočkal patetického jásotu, který mu jako členu posádky Apollo 13 kdysi unikl.. (02.07.2018)

Spielberg se v těch politických tématech nějak našel. Možná až moc. Víc, než by musel. Když jsem si pustil Akta Pentagon, tak zkraje záběry z Vietnamu neměly chybu. Dokonce jsem si říkal, že bych si klidně dokázal představit nějakej film z Vietnamu, u kterého by mi vůbec nevadilo, že se třeba opakuje. Jenže po chvíli příběh směřuje tam, kam potřebuje a tak se rozjíždí příběh novinářů, který mě totálně umrtvil. Jak kdyby už v Americe chtěli zfilmovat každý hovno. (03.03.2018)

Steven Spielberg by nenatočil nudne ani telefónny zoznam... The Post ( pre neznalých noviny The Washington Post ) sú napriek úvodnému pomalšiemu tempu dynamickou novinárskou drámou. Rieši etický problém zverejnenia citlivých materiálov Pentagonu počas vlády prezidenta Nixona. Myšlienka filmu je veľmi silná, a silným hlasom kričí do sveta, že je to práve ostražitosť a zanietenosť novinárov, ktorí dokážu strážiť demokratické princípy niekedy aj proti vlastnej vláde. Záverečná scéna snímku je len krásnym dovŕšením Nixonovej administratívy... (21.02.2018)

K písaniu komentu sa dostávam až na šiesty deň po zhliadnutí filmu. Celkom slušne ma totiž The Post nažhavil na podobné snímky , ktoré sa zaoberali škandálom Watergate a ilegálneho financovania vojny vo Vietname počas vlády prezidenta Nixona. Najprv som si šupol na náladu Platoon, ktorý som dovtedy ešte nevidel. Potom prišiel na radu Frost/Nixon, ktorý mi čo to osvetlil a dal do súvislosti s týmto filmom, no a pred chvíľou som dopozeral All the President's Men, kde bola k dispozícii kompletne celá redakcia The Post na čele s Benom Bradleem. Tu, pre zmenu, Redford s Hoffmanom vyšetrujú tajné fondy Nixonovej vlády, pričom ich mega prísne utajeným zdrojom je chlapík známy pod prezývkou "Deep Throat" , o ktorom pojednáva zase táto snímka: Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down , a ktorú zrovná ťahám. Výborne sa to všetko dokopy doplňa. (20.02.2018)