Nekonečná cesta

Veľmi pôsobivý príbeh o pravom ruskom primitivizme, o tých ktorýsi aj teraz myslia, že sú jedineční. O tom sú hlboko presvedčení svojou komunistickou partajou. Ale len oni. Príbeh podložený na historických skutočnostiach má hodne do seba a je sa nad čím zamyslieť. Dramaticky dobre prevedené, slušná výprava aj casting. Trochu na škodu, že neboli dotiahnuté niektoré scény, ktoré by zvýraznili dojem udalostí, ktoré by dali väčší zmysel rozpoznať hĺbku faktov a konania tak bezcitného rozhodovania o hoci kom, hoci ako, bez žiadneho princípu. (28.11.2018)

Finská kinematografie je fajn, ale přehání to s filmy z druhé světové války. Po zhlédnutí musím přiznat, že scénárista měl ve scénáři pěkný bordel, jelikož již od samého začátku film neví, kam kráčí. A v této notě také skončí. Pokud divák vydržel až do samotného konce, může si blahopřát. Pokud by bylo pokračování, tak bych raději šel za plískanice do Prasinek a vyfotil se s Chroptící chýší v pozadí. 47 % (09.08.2019)

Epický příběh boje člověka o přežití na základě skutečných událostí. Ne, nejedná se o dobrodružný film odněkud z džungle či pouště. Tady jde o politiku. Píše se rok 1930 a příběh poukazuje na krutovládu v Sovětském svazu. A je natočen skutečně v tý nejsyrovější podobě, až z toho mrazí. Čímž je také znát, že se jedná o snímek evropský. Podařilo se tu vskutku emocionálně zkombinovat historický význam dané doby do osudu jednotlivce a vytvořit tak jeden příklad historické epochy. V plné síle se ukazuje stalinská diktatura, čímž se příběh stává nejen poučným, ale i varováním. Snímek doslova září autentičností a hlavně uvěřitelností. Je to o evropské historii, která je dnes již zapomínána a mladá generace o něčem takovém neví už vůbec nic. Tento film o komunistickém zlu je svým pojetím a právě silným příběhem něco zcela jiného, než se neustále na jedno brdo objevuje v české kinematografii. (24.03.2019)

Zobrazuje méně známou historii amerických Finů, kteří po krachu newyorské burzy odjeli do Sovětského svazu s dobovou naivitou budovat dělnický ráj. Hl. hrdina je ovšem se svým ještě komplikovanějším osudem (a z hlediska filmového závěru relativně dobře zakončeným) mezi nimi výjimkou – čímž mimo jiné vzniká u diváka kvazirealistického díla trochu falešný dojem, že zatímco pro ostatní lidi okolnosti dopadají špatně, on sám ale zlému osudu vždy nějak unikne (díky ztotožnění s protagonistou, z jehož perspektivy je příběh nahlížen, jemuž spousta lidí neujde). Tím, že se „velké příběhy“ často vypráví očima přeživších, zkreslují obraz pozitivním směrem. Co se týče IKITIE, není to nakonec tak špatný film, jak jsem se obával. Rozhodně lze vyzdvihnout dvě věci – pěkně natočené naturalistické sekvence (připomenul jsem si při nich Wajdovu KATYŇ, i když Wajda byl jinak díky své vícevrstevnatosti rozhodně lepším tvůrcem) a počáteční stylistické ladění á la spaghetti western, které ovšem film paradoxně vůbec neodlehčuje, spíše mu dává ještě zlověstnější nádech, jelikož je zřejmé, že o westernový příběh s citově kompenzačním revenge finišem se jednat nebude. Na druhou stranu jde o dosti přímočarý film s velmi jednoznačným poselstvím a hlediskem, který je celkově laděn spíše do midcultového art-festivalového mainstreamu. Naštěstí si do určité míry drží jistou osobitost. (13.02.2018)

Tuším, že NKVD s přehledem vytřela zrak všem, co chtěli budovat socialismus, a nejen jim.. Jussi Ketola si to vyzkoušel na vlastní kůži, to budování spravedlivého zřízení, lepších zítřků a vládu dělnického lidu.. Trpký osud hlavní postavy mě chladnou nenechal, pro něj ta cesta musela být nekonečná.. Tommi Korpela se mi v roli odvlečeného Fina moc líbil a držela jsem mu palce, aby z toho vyvázl živý.. (25.09.2021)