Nekonečná cesta

Veľmi pôsobivý príbeh o pravom ruskom primitivizme, o tých ktorýsi aj teraz myslia, že sú jedineční. O tom sú hlboko presvedčení svojou komunistickou partajou. Ale len oni. Príbeh podložený na historických skutočnostiach má hodne do seba a je sa nad čím zamyslieť. Dramaticky dobre prevedené, slušná výprava aj casting. Trochu na škodu, že neboli dotiahnuté niektoré scény, ktoré by zvýraznili dojem udalostí, ktoré by dali väčší zmysel rozpoznať hĺbku faktov a konania tak bezcitného rozhodovania o hoci kom, hoci ako, bez žiadneho princípu. (28.11.2018)

Finská kinematografie je fajn, ale přehání to s filmy z druhé světové války. Po zhlédnutí musím přiznat, že scénárista měl ve scénáři pěkný bordel, jelikož již od samého začátku film neví, kam kráčí. A v této notě také skončí. Pokud divák vydržel až do samotného konce, může si blahopřát. Pokud by bylo pokračování, tak bych raději šel za plískanice do Prasinek a vyfotil se s Chroptící chýší v pozadí. 47 % (09.08.2019)

Smutne, hlbave, tazive.. Urcite nie pre bezne plytkeho divaka dnesnej doby. 4* v pohode. Skoda, ze sme to videli s hodne blbymi EN titalmi, kde chybala posledna veta, jej odpoved na jeho otazku: "Ako dalej odtialto?" - ona daco povie a je koniec. A prave ta veta nie je prelozena z finstiny - ak by to dakto vedel, nech mi prosim napise, diky ;-)! (01.05.2018)

Epický příběh boje člověka o přežití na základě skutečných událostí. Ne, nejedná se o dobrodružný film odněkud z džungle či pouště. Tady jde o politiku. Píše se rok 1930 a příběh poukazuje na krutovládu v Sovětském svazu. A je natočen skutečně v tý nejsyrovější podobě, až z toho mrazí. Čímž je také znát, že se jedná o snímek evropský. Podařilo se tu vskutku emocionálně zkombinovat historický význam dané doby do osudu jednotlivce a vytvořit tak jeden příklad historické epochy. V plné síle se ukazuje stalinská diktatura, čímž se příběh stává nejen poučným, ale i varováním. Snímek doslova září autentičností a hlavně uvěřitelností. Je to o evropské historii, která je dnes již zapomínána a mladá generace o něčem takovém neví už vůbec nic. Tento film o komunistickém zlu je svým pojetím a právě silným příběhem něco zcela jiného, než se neustále na jedno brdo objevuje v české kinematografii. (24.03.2019)

„Neměl jsi včera sepjaté ruce. Při modlitbě. Ty nevěříš v Krista?“ - „Copak jsou všichni, kteří spínají ruce, věřící?“ A v podobném duchu se dá mluvit o celém filmu. Tedy ne že by byl o náboženství, jako spíš o víře (a to ať už v cokoliv). Hlavní hrdina Jussi „Kari“ Ketola doufá jen v to, že se co nejdříve dostane zpět ke své rodině. Ale všichni ostatní z kolchozu s příznačným (až cynickým) názvem „Naděje“, opravdu věří, že v SSSR našli zemi zaslíbenou. A v podstatě se to tak poměrně dlouho jeví (tedy krom toho malého detailu, že se z tohoto ráje nikdy nedostanete živí), avšak ona drsná hra probíhající na pozadí (o které se oficiálně nemluví, ale všichni o ní dobře ví) začne léty přitvrzovat. A (N)naděje postupně pohasínat…Tohle historické drama o ne až tak dobře známé části dějin má řadu silných a emocionálních scén (z nichž největší hloubku má onen výraz ve tváři Jussiho ženy), charismatického Korpelu a vůbec je technicky velmi dobře natočen. Já to vidím na solidní 4*. „Co teď budeme dělat dál?“ - „Budeme pokračovat tam, kde jsme skončili.“ (11.07.2021)