Tři přání

Do dnesniho dne jsem ani nevedel, ze tento film existuje a po jeho shlednuti jej okamzite radim mezi cca tricitku nejlepsich ceskoslovenskych filmu, ktere jsem videl. Vynikajici herecke vykony vsech zucastnenych s jugoslavskou hereckou dvojici v cele. Narodit se Markovic v USA nebo jinde na zapade, tak verim, ze je z nej hvezda. Beljakova zase ke svemu hereckemu vykonu pridala obrovsky kus zenske krasy ( jako manzelku bych ji ale radeji nechtel:-) ). Skvely tah s hereckym obsazenim. Dej je velice svizny a zabavny s mnozstvim humoru a skutecne satiry na deni te doby ( " zamek bych pricarovat mohl, to by vam ho ale vzali pro rekreanty..." ). Vubec se nedivim, ze premiera filmu byla az o pet let pozdeji. Podstata filmu by vsak platila i pro dnesni dobu, je zde dostatecne prostoru pro zavist a touhu po lepsim ziti. Pravnik Petr zde pusobi velice lidsky a sympaticky. Velike plus ma i otevreny zaver filmu. Vynikajici pocin pana Kadara a Klose. (03.12.2008)

Tato satira se dost odlišuje od snímků ze stejného období. Nehoní se zde agenti ani wehrevolfové, neosidluje pohraničí ani nepřebírá žádná znárodněná fabrika. Je to lehce budovatelská pohádka pro dospělé o kouzelném dědečkovi, zvonečku a třech přáních a mně se líbila.... Samozřejmě ohledně budování socialismu zde také něco padne (dokonce kritika) ale nad tím jsem zavřel oko. Tatjana Beljakova byla kus! * * * (26.08.2011)

Právník Petr Holeček jede tramvají, ze slušnosti uvolní místo dědečkovi a on se z něho vyklube dědeček z pohádky chtíc mu za tento chválihodný čin splnit tři přání. Věřili byste mu to a nebo ne jako Petr? Pohádkový satirický příběh se odehrává v době socialistického realismu, ale, co si budeme povídat, tohle by se mohlo odehrát v jakékoliv době. Příběh věrně poukazující na charaktery člověka co se týče žití každého z nich. “Kdybych si přál ´oslíčku, otřes se!´, to byste splnit nemohl, že?” “No to bych nemohl. Co by na to řeklo ministerstvo financí? To jsou valuty, chlapče.” Touha po penězích provází lidstvo od dob jejich zavedení a vlivem toho každý touží po tom, aby se měl dobře. A právě takové přání Petr měl, bohužel až to poslední, neboť ty dvě předchozí vlivem nevíry k pravdomluvnosti dědečka zbytečně promrhal. Společnost ukázaná přesně tak, jaká skutečně je. Každý žije pouze ze svého platu, který není zrovna lecjaký a tak na mnohé představy prostě nejsou. Každý má svůj určitý životní sen, touhy a přání, které se bohužel ne a ne splnit. Mít vlastní byt, auto, dovolenou u vody a samozřejmě spoustu peněz. Pohádkový dědeček Petrovo manželství tímto sice obohatí, ale to neznamená, že by jim okamžitě kvetlo štěstí a spokojenost. Naopak. Objeví se ta nepříjemná nezničitelná lidská závist a vliv doby. Problémy se začnou kupit a dokonce kariérně odnášet i Petrovi přátelé a to jenom proto, že se snažili zcela obyčejným lidským přístupem něco získat. “Nejde o to co řekl. ale co mohl říct!” Jak jednoduché to Petr měl. Stačilo si jen přát. Jenomže co dál? Finále je skutečně po psychologické stránce daného myšlení člověka naprostým vrcholem všeho dění, dokonce obracející se i na diváky. Co byste si přáli vědouc, že sice pomůžete svým přátelům, ale za cenu ztráty veškerých věcí získaných právě od pohádkového dědečka? Zazvonili by jste a nebo ne? "Víš, to máš tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá; tu a tam někoho odmění za dobrej skutek, ale jinak: co je jí do lidí? Já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být spokojený." Snímek ve své době hodně narazil, protože ve zkvétajícím socialismu se přece všichni měli dobře a byli šťastní i bez pohádkových kouzel. Narazil i humor. Hlášek je tu opravdu hodně, ale jsou ze života a tím mají k realitě více než blízko. "Ale kdyby každý, rozumíte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil otevřeně..." "Psst!" "...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce." "Začíná ti to myslet, chlapče, a já tu začínám být zbytečný." Nejenže se jedná o nestárnoucí snímek ze světa lidského bytí, životního soužití a názorové rozmanitosti, ale je skutečně plně nadčasový. Na tohle nemusí být ani doba socialismu. Takhle vystihnout reálný život se ještě nikomu nepodařilo a kupodivu do dnešních dní nebyl ani překonán. Takže nelze jinak, než něco takového považovat za mistrovské filmové dílo, které poučí i pobaví. (13.09.2020)

Bylo nebylo, jeden vychovaný muž ve středních letech (byl) pustil v tramvaji sednout staršího pána (nebývalé). Šťastným výsledkem této drobné události bylo získání kouzelného zvonečku (což později vykradl seriál Arabela). Starý pán totiž byl (nebo nebyl? ale jo, byl) kouzelný dědeček. A kouzelní dědečci plní přání. Přání v tradičním počtu - tři. Rok vzniku 1958. Aktuálnost myšlenek (a to, což je hrozné, čáry máry fuk) jako by to natočili včera. Kdyby se šetřilo na správných místech, nemusí se potom šetřit na šatech. "Jakej já bejval charakter, dokud jsem chodil pěšky." U toho člověka bodne u srdce. A při pohledu na bílého králíka (zdůrazňuji kouzelného) jihne dětská duše divákova, i když je králíček pro děj nepodstatný. (06.08.2012)

Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. (29.08.2016)