Tři přání

„Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze…když nejsou.“ Velmi jasná satira, která apeluje na morální zásady diváka (závist, udavačství, touha po penězích a majetku), ale stejně tak se velmi odvážně (!) strefuje i do socialismu. Jinak je to více než slušná zábava, s několika kvalitními hláškami, scénami (nejvíc se mi líbily perfektní hádka a karetní partička) a svérázným pohádkovým dědečkem v podání výborného Bohuše Záhorského. A když si k tomu připočtu ještě krásně otevřený konec, který si divák může domyslet sám, vidím to celkově na slabší, ale přece jenom plný počet. „Nějaká vleklá choroba v rodině, nebyla by? Kloubový revmatismus? Neni…nebo aspoň TBC, nemá někdo u vás doma?“ – „Bohužel.“ – Ježiš to je smůla, to je smůla.“ (09.12.2012)

Na první pohled by se dalo zcela nepochybně říct, že jde o politickou satiru ostře kritizující socialistické zřízení, které ač se chce jevit jako konečně sociálně spravedlivé, je ve skutečnosti stále stejně byrokratické jako doba před 20 lety, vůči které se tak ostře vymezuje. Pro současného diváka je však mnohem zajímavější skutečnost, že režisérské duo zde zároveň rozehrává sérii komických, fantaskně laděných, situací, jimiž neúprosně tepe do socialistické společnosti. Ta je totiž ve svém jádru (i přes snahu ideologie) stále stejně malicherná jako lidská zároveň a tyto vlastnosti nejdou z povahy člověka vymazat v jakékoliv době. (12.02.2021)

Na svoji dobu mimořádný počin, a nadčasový. „Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct,“ přesně vystihuje bolševické vidění nepřátel za rohem. „Jaký já jsem byl charakter, dokud jsem chodil pěšky,“ to platí tak nějak pořád. „Každá pohádka je v podstatě krutá,“ to bychom si mohli opakovat pořád i dnes. Kvalitní herecké výkony, skvělé pointování průšvihů té doby. O pár minutek delší, než bylo nutné, ale jinak stále stojí za vidění. (28.12.2022)

Tento film mě vždy potěší. Tou svojí rozverně až škodolibě společenskou satirou, kterou se pouští do polemizování o morálních a etických hodnotách i mnoha škodlivých nešvarech fungování společenského zřízení. Nepůsobí to rouhačsky, či podvratně, snaží se o konstruktivní kritiku a varování, směřující k pochopení společensky chybných postupů. I když i ta hranice se nakonec lehce překračuje a skepticky se pohlíží na nepřítomnost lidsky morálních hodnot v nejkritičtějších chvílích pro jednotlivce i společnost jako celku. Ale vykládejte to volovi, který nad vším dohlíží! Je to hořkosladký pohled na fungování společnosti, když nejdůležitějším hodnotícím měřítkem úspěchu je materialismus a s ním spojené negativní lidské vlastnosti, jako je závist a anonymita závistivé pomstychtivosti. A míra materialismu nekončí, pokaždé se chce víc a víc v neutuchající radosti povýšenosti nad ostatními. Má to vtipný nadhled, hravě a elegantně se vyslovují schovávající skutečnosti. Což vždy bolí ty, kterých se to týká. A nezáleží příliš na statusu politického zřízení. Hlavní postavou je právník stavebního podniku Petr (dobrý Rade Marković s hlasem Zdeňka Dítěho), který je v soukromém životě válcován mlýnskými kameny nespokojené ženy a vlastních rodičů. Pohádka přišla v pravou chvíli a zvyšuje potenciál pro spokojený život. Ale až při hledání skutečných lidských hodnot a jejich snaze o uchopení se do slepé uličky dostávají i mocné nadpřirozené síly. Hlavní ženskou postavou je Petrova mladá a půvabná žena Věra (velmi zajímavá Tatjana Beljakova s hlasem Aleny Kreuzmannové) a její stále vyšší a vyšší kladené nároky na manžela a její bezelstná a dětinská radost ze zvyšující se životní úrovně rodiny. Nejdůležitější postavou je kouzelný dědeček z pohádky (skvělý Bohuš Záhorský). On je ta tichá síla nenadálých zázraků a osobních úspěchů i pádů Petra. A kdo by se chtěl dobrovolně a natrvalo připojit k tomu nešťastnému a nechtěnému lidskému běsnění?! Z dalších postav: Petrův kamarád a kolega z práce s rostoucí závistivostí i zkázonosným idealismem Karel (dobrý Vlastimil Brodský), Karlova manželka se stejným problémem zapšklé závisti Božena (příjemná Růžena Lysenková), stále proti své snaše brebtající Petrova matka (zajímavá Heda Marková), snaživý Petrův otec (Ota Motyčka), Petrův malý a bezprostřední synek Petřík (Libor Palisa), přizpůsobivý ředitel a Petrův nadřízený (sympatický Josef Beyvl), omámený referent bytového úřadu (dobrý Lubomír Lipský st.), znepokojený kádrovák Petrova zaměstnavatele (Václav Lohniský), zaskočený konferenciér módní přehlídky (Josef Kobr), či cizinec v radostném tanci (Georgis Skalenakis). Je to laskavé a zneklidňující. Je to veselé i smutné. Je to originální a otevřená polemika na téma etiky morálních hodnot a principů jednotlivců i celé společnosti. (31.08.2016)

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka. (05.03.2021)