Tři přání

Mnohdy zapomínáme, že ještě před Bílou paní tady byl tento snímek - satira jak kláda. Bludiště přání, nesplněných vizí a lidské závisti. Kam až může člověk zajít, když se chce TEĎ mít dobře? Má pomoci příteli a být za blázna (navíc opovrhovaného?) Skvělý Bohuš Záhorský. Člověk jednou vykoná dobrý skutek a hned je z toho drama o morálce. POVÍDÁM, DĚDEČKU, NECHCETE SI SEDNOUT? CHRAŇ BŮH! (19.04.2003)

Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. (15.03.2011)

Bylo nebylo, jeden vychovaný muž ve středních letech (byl) pustil v tramvaji sednout staršího pána (nebývalé). Šťastným výsledkem této drobné události bylo získání kouzelného zvonečku (což později vykradl seriál Arabela). Starý pán totiž byl (nebo nebyl? ale jo, byl) kouzelný dědeček. A kouzelní dědečci plní přání. Přání v tradičním počtu - tři. Rok vzniku 1958. Aktuálnost myšlenek (a to, což je hrozné, čáry máry fuk) jako by to natočili včera. Kdyby se šetřilo na správných místech, nemusí se potom šetřit na šatech. "Jakej já bejval charakter, dokud jsem chodil pěšky." U toho člověka bodne u srdce. A při pohledu na bílého králíka (zdůrazňuji kouzelného) jihne dětská duše divákova, i když je králíček pro děj nepodstatný. (06.08.2012)

Příjemná pohádka, která vyrukuje se zbraní nazvanou satira a milým dědečkem, který nevinně nabídne hodnému muži tři přání, ale ještě netuší co tím způsobí. První dvě přání si hlavní hrdina nepromyslí a ani neužije, protože v dědečka nevěří a promarní je na nesmyslech, které mu mají dokázat, že dědeček opravdu má schopnost plnit přání. To co se začně dít po vyřknutí posledního přání je čistá satira a kritika doby perfektně vytvořená až do detailů. Naštěstí konec filmu není jako z pohádky a na kopci nezazvoní zvonec. (04.06.2006)

Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. (29.08.2016)