Smrt si říká Engelchen

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. (27.12.2009)

Možná je dobré přečíst si knížku, nebo rozsáhlý popis filmu. Je taky dobré dávat celou dobu bedlivý pozor. V mnoha věcech jistě přelomový film, u kterého se nedivím, že skončil v trezoru. Poslední dobou si uvědomuji, že trezorové záležitosti dob minulých jsou jedněmi z nejlepších českých filmů. Klos a Kadár měli v té době neuvěřitelnou scénáristickou fazónu a když k tomu přidáme skvělý výkon Jana Kačera, vznikne něco dosti nepředpokládatelného. Jediné, co mi příjde, že tomu filmu chybělo byla skutečnost, že byl trošku delší než měl být a že titulky pro ruské dialogy byly dělané jen kde se překládajícím chtělo a zároveň strašně ledabyle. (23.02.2011)

Pár let po slovenské televizní adaptaci přišla stejná látka i do kin. Kadár s Klosem výborně využili společenských změn, zkrátka už si mohli dovolit víc. Květen 1945 zbavili vítězné euforie a udělali z něj čas počínající deprese. Stejně tak zpochybňují válečné hrdinství. Vznikl tak plastický obraz doby, složitější, než bylo do té doby v českém filmu zobrazováno. Kromě výborných herců s Janem Kačerem v čele je třeba vyzdvihnout práci kameramana Rudolfa Miliče a skladatele Zdeňka Lišky. (07.02.2023)

,,My si tady hrajeme s kdejakou rýmou a s takovými případy, jako jste vy, a zatím... Stopadesát tisíc mrtvých." Asi jeden z najpůsobivějších československých válečných filmů. Značný podíl na kvalitách nese osobitá forma vyprávění, kde se veškeré scény z války odehrávají v retrospektivách coby vzpomínky a sny hlavního hrdiny - pacienta s postřelenou nohou. Dochází zde tak nejen k pozoruhodné filmařině, podpořené excelentní kamerou, ale i zajímavých konfrontací událostí, např. radostní euforie nad postřílením velké skupiny nacistů verzus radost nad pocitěním prstů na raněné noze. Jako nejsilnější konfrontaci v tomto směru zmiňuju pak vzpomínku na vypálení paseky verzus zprávu z novin o atomové bombě v Hirošimě. Film navzdory nadprůměrné délce snad nemá výrazněji slabšího místa, neustále napíná diváka postupným vyplňováním příběhu, z nějž už známe současnost a útržky z minulosti a i ten kousek místního patosu popři všem hravě ztratí. Snímkem vládnou vynikající herecké výkony všech zúčastněných v komorních i "akčních" scénách, z nichž se vedle Jana Kačera oplatí zmínit Martina Růžka v roli doktora a málo známou, předčasně zesnulou slovensku Evu Polákovou, která ztvárnila hlavní ženskou postavu rozporuplné Marty. Jednou z nezapomenutelných scén byla ta, kdy Marta plná sebavědomí si přichází sama uprostřed přepadení nacistů zastřelit "svého" generála. (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (19.08.2018)

Podle mého se jedná o nejlepší českoslovesnký ryze válečný film. Pánové Kadár a Klos vytvořili nadčasový film, který bezpochyby patří ne do zlatého, ale do platinového fondu československé kinematografie a světového válečného filmu vůbec. Scénář střídá dvě časové linie. Při pobytu na nemocničním lůžku, se prostřednictvím retrospektivních prostřihů dozvídáme co se vlastrně stalo. Těmto flashbackům napomáhají geniální střihové triky, které jsou pastvou pro oči každého náročnějšího filmového diváka. Kamera je také úchvatná, za zmínku stojí například dlouhý dynamický švenk v počátku filmu, který působí skutečně luxusně a sugestivně dovytváří atmosféru války. Temnou atmosféru nacistické hrozby také napomáhá navodit depresivní filmová kulisa Zdeňka Lišky. (11.05.2009)