Hudba z Marsu

Jedná se o klasický poměrně zábavný československý film z té doby, který je prošpikovaný hereckými legendami. Z Hudby z Marsu však tolik čiší propaganda, že je tomu místy člověku až zle. Divák má pocit, že každé druhé slovo, které slyší je "soudruhu" a ve výsledku mu to celé kazí z ne zase tak špatného filmu dobrý dojem. Od druhé poloviny filmu se trochu lepší, ale ne natolik, abych dal víc jak dvě hvězdy. (22.12.2020)

Gottwaldovské noviny Naše pravda v dobové kritice napsaly: "Je jen potěšující, že vzdor tomu, oč se film Hudba z Marsu snaží, ctitelů jazzové hudby typu ´z Marsu´ u nás vůčihledně ubývá (ve prospěch takových souborů, jako je Lúčnica) a že předsedové našich závodních výborů nejsou takoví ztřeštěnci, jak se autoři nepovedené satiry asi domnívají..." :-) No, to jen tak pro obveselení a ilustraci dobových reakcí. Tehdejší kritika se totiž jednohlasně zděsila, protože to byla v tuhých padesáctých letech snad první filmová satira. Z dnešního pohledu neskutečně mírná a shovívavá. No nic. Já bych se chtěl věnovat jiné věci - Vratislav Blažek napsal postavu hudebního skladatele Karase přímo pro Oldřicha Nového. "Jsem jako zrnko kávy - doba mne rozemlela." pronáší zde svým typickým hobojovým hlasem. A je v tom reálná zkušenost člověka, který přežil koncentrační tábor, zažil oslnivý comeback s Pytlákovou schovankou, ale vzápětí mu režim znárodnil divadlo, které vlastní pílí vydupal ze země, šmahem odsoudil žánr i charakterový typ, který byl jeho doménou, a přinutil ho obléknout montérky pro film Slovo dělá ženu. Postava pana Karase nese tolik podobných znaků s Novým, že má skoro dokumentární charakter a už kvůli němu stojí za to ten film vidět. Protože je tam všechno, co sám prožíval - ústy pana Karase si nový nesměle a trochu ustrašeně zoufá nad svou situací, zároveň se s nadějí chápe příležitosti uplatnit se jinde a jinak, sám sebe přesvědčuje, že snad časem bude všechno při starém. 40% (01.02.2006)

Vtipná satirická veselohra „Hudba z Marsu" je společným dílem režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, které naše filmové obecenstvo zná jako úspěšné autory filmu „Únos". Na literárním scénáři se podíleli oba režiséři s autorem námětu Vratislavem Blažkem, na jehož námět se právě dokončuje další česká veselohra „Návštěva z Oblak". „Hudba z Marsu" má bohaté humorné a groteskní situace se satirickým zaměřením a dotýká se svými šlehy i oněch nesčetných chyb a chybiček, s nimiž se každý z nás setkává v denním životě. Proto můžeme o filmu říci, že vedle dobrého pobaveni přináší i neméně cenné poučení. Filmový přehled 18/1955 *** *** *** *** *** Zážitky z filmu? ... So socialistickou agitkou rokov 50-tych to malo veľa spoločné, ale niekedy sa to úspešne skrývalo za prostučký príbeh. Krásna Alena Vránová s nevyholeným podpazuším, rezká improvizovaná skladba "Z pekla štěstí", prvé náznaky jazzu, strojení komunistiskí lídri rozedelní na tých bigotných a na tých "dobrých, ľudských". ... Smutno mi bolo kam klesol idol ženských sŕdc prvej republiky, Oldřich Nový, ktorý sa tam pišišvoril v kockovanej košeli, ako i Jan Werich kraučko sa rehotajúci v hľadisku. Záver? Aj Kadár a Klos museli predsa len nejako začať, aby natočili geniálny "Obchod na korze". 3*** (12.08.2009)

Hodně jednoduché je tenhle film automaticky odsoudit. Ale ptám se proč? Film je sice komunistickým manifestem jako třeba Dovolená s Andělem, ale může za to Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový? Co mají dělat? Buď mohli dělat to, co je bavilo nebo zůstat sedět doma. A tak dělali to, co je bavilo a ač to bylo napsáno jakkoli, dělali to poctivě. A to je třeba ocenit. Hudba jako taková je navíc kvalitní. Ostatně Oskar níže ve svém hodnocení uvádí, že ani sami komunisté nebyli s filmem spokojení na 100 %. Třeba si tvůrci chtěli též nenápadným způsobem udělat z doby legraci. Proč zbytečně hned odsoudit Jaroslava Marvana, Oldřicha Nového či Josefa Hlinomaze, když se opravdu snaží hrát kvalitně a připravit dobrou tehdejší zábavu. Schválně píšu tehdejší protože stejně jako kupříkladu Anděl na horách i tento film dnešním divákům připadá trochu zastaralý a nezábavný. Já ale oceňuji vskutku poctivé herectví a na tehdejší zábavu kvalitní zábavu. (07.11.2016)

„Takhle máme vybudovat socialismus?“, rozčiluje se Jaroslav Marvan nad svými soudruhy, načež mu je záhy ukázána ta správná budovatelská cesta – společnou prací dokážeme zázraky nejen v plnění Plánu, ale i na hudebním poli. Z Prahy přijede náměstek (taky vám tak připomíná Stalina?), rozdá nástroje, a hudbo hraj! Z počátku je to hrůza. Člověk pod tím návalem propagandy nerozpozná nic osobitějšího. Pak se ale pomaloučku začne rozjíždět poměrně příjemná komedie (v podstatě už je to film pro pamětníky), slušně obsazená, s několika skutečně hezkými nápady (tlukot srdce vystrašeného muzikanta udá rytmus celé kapele; scéna, kdy náměstek rozdává nástroje bez střihu zešedne a změní se v obraz v televizi). Taky mám rád postavu Oldřicha Nového. Sice se dá chápat jako člověk, který za První republiky neuspěl, a až v socialismu mu někdo začne rozumět, ale vidím to i trochu jinak. Jeho postava jako by do děje vdechovala jakýsi západní, volnější styl myšlení, který dodá smysl tupému dělnickému životu ostatních hrdinů. Je těžké odvrátit oči od ideologického rastru příběhu, ale byla by škoda ignorovat některé nesporné kvality. (13.02.2006)