Matrix Resurrections

Před návštěvou kina jsem četl jak je nový Matrix strašně meta, mně to ale přišlo prostě jenom divný. Jo, těch pár joků na sequelitídu a Warnery bylo vtipných, ale jinak mě to vlastně vůbec nebavilo a půlku filmu jsem přemýšlel o úplně jiných věcech. Což se mi teda v kině snad nikdy v takové míře nestalo. Polehčující okolností je, že pro mě Matrix nebyl nikdy určující a ačkoliv jsem měl jedničku v dětství hodně rád a užíval si přelomové akční scény, lore mi byl vždycky tak nějak volnej. A zde to z hlediska příběhu bylo podobné a ač nám bylo potají přichystáno mnoho překvapení a trailery v tomto případě obzvláště lhaly, zásadní dílo se bohužel nekoná a Keanu mi tu přišel vyloženě prkennej. Na druhou stranu zásadně nemůžu souhlasit s přemírou hatu, který se na Matrix 4 snesl, jen mě to zkrátka subjektivně mijí a užívám si pouze nádherné obrázky. A tu čtvrtou hvězdu zkrátka nedám hlavně kvůli tomu, že mě akční scény ani za špičku nehtu neohromily. Těžko říci, jestli to vůbec mohlo být lepší, takhle se ale jenom variuje původní příběh s mladšími verzemi postav které známe, s překvapivě snad krásnější než kdy dřív Carrie-Anne Moss. (24.12.2021)

Není to ani, co jsem nečekala, ani co jsem čekala. Je to prostě strašně dlouhý film o lásce, ale i o tom, kterak i z vyčerpané dojné krávy chtějí vymáčknout i poslední kapičku, a tak se ta dojná kráva chce trochu pomstít... a trochu jim do toho posledního mléka nasere. Začátek se mi moc líbil, ale pak to šlo jen dolů. Přestalo mě to tolik zajímat, akce a přestřelky nestály za nic a předchozí skvěle podané osobní drama bylo tytam. Asi by se mi víc líbilo, kdyby tam bylo víc kritiky a míň té nudné akce. (22.01.2022)

Z "reálný svět je iluze?" do "Matrix je iluze?" a možná zase zpátky, přičemž zásadním zůstává umění iluzím vládnout. Třeba i iluzím diváka, kterej se napřed tetelí radostí/nebetyčně se nasírá při úvodní dekonstrukci Matrix trilogie, aby se pak vracel/nevracel ke starým dobrým známým. Tenhle film je podvraťák, kterej kouše svý praotce do zadku a zároveň nepopírá, že má jejich geny; funguje jako glosa, satira, variace a zároveň dává v kontextu univerza smysl + plynule na něj navazuje, přestože to kdekdo nevydejchá. Není to win-win, ale je to dobrý! Bavil jsem se - možná i proto, že mě stará trilogie zase tolik nebrala a řadím se k sortě lidí, kteří opakovaně koukaj jen na jedničku. Edit. Vyprchalo rychle, škoda. (26.12.2021)

O nadšení se mluvit nedá, ale o zklamání taky ne. Nejsem extrémní fanda série, ale minimálně první hodina mě bavila přesně tak, jak jsem po traileru doufal. Pak se to sice oproti očekáváním zvrtlo do scifi romance, která působila jako epizoda z paralelního multiverse Matrixu, ale co už. Znovu to vidět nepotřebuji, nicméně jako rozšíření mytologie? Beru. P.S.: Akční scény jsou místy zbytečně nepřehledné a Jessica Henwick strašně huhlá. (23.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)