Matrix Resurrections

"Budete to milovat, nebo nenávidět, ale chladnými vás to nenechá." Chladným ne, zato zpruzelým solidně. Úvodní meta-část byla i celkem slibná, divná, místy vtipná a na zvědavost, kam se to dál vyvine. Jenže zbytek trapný, recyklovaný a levný shit. Už dvojka a trojka nebyla žádná velká výhra, ale tohle... ztráta času, totál brak. Fakt nechápu proč ten celý odkaz tímhle stylem pohřbít. (24.12.2021)

Zábavné a překvapivě současné koronavirové pokračování. U čtvrtého Matrixu bude hodně záležet na tom jak moc vážně diváci brali původní trilogii protože sestra Wachowská si z ní dělá nepokrytě legraci a nepřestane (asi) až do konce. Trefování se do lidských oveček, které si chtějí užívat života a ať jim mocenské struktury dají pokoj, i do okolností vzniku samotného pokračování, i přiznání, že šlo jen a pouze o peníze. A o lásku, o lásku taky. Triky i akce jsou spíše průměrné a mlácení hromady lidí i docela nepřehledné. Všechny ty revoluční věci, kterými jednička vynikala jsou tu tak nějak obyčejné, samozřejmé, nebo si z nich dělají legraci. Druhá polovina snímku je dost překotná a chtělo by to dost věcí dovysvětlit. Chyběla mi výraznější pointa, ale tuhle sebereflexivní až cynickou tečku jsem si docela užil. (02.01.2022)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Čtvrtý Matrix otevírá diváckou mysl (i srdce) prožitku rozmanitosti (nečernobílosti) a vzájemné tolerance. A také je mistrnou ukázkou toho, kolik žánrových a stylistických barev (protože o barvy - ba doslova o hýření barvami - tady jde především) spolu může koexistovat v jediném filmovém těle. Co je vysoké bez nízkého, vážné bez parodického, vytříbené bez ledabylého, skutečné bez iluzivního? A kdo je Vyvolený beze své Vyvolené (a naopak)? Není nejvyšší čas zanechat mentalitu buď a nebo na smetišti (nejen filmových) dějin? (29.12.2021)

Jedním slovem: Zbytečný. Více slovy: Záporná očekávání jsou dobro, takže to bylo míň hrozný, než mohlo. Ubrání úplně všeho znamená i ubrání patosu = zbytečný 2,5* klidně nahoru i přes všechno to roztomile dementní girl power non-binary blabla. Už proto, že na pár rozechvělých vteřin (někdy kolem prvních pilulek v kanclu) to zašimralo příslibem něčeho víc... (a za impuls vrátit jedničce pátou *). (27.12.2021)