Diabolik

Fantomas po italsku, bohužel bez děje. John Phillip Law se skoro neukáže bez masky, a nemám jasno, jestli měl být padouchem nebo hrdinou, stejně jako jeho protivník Michel Piccoli. Marisa Mell je kočka, dekorace Diabolikovy skrýše jsou velkolepé, Morriconeho hudba sedí, ale ústřední děj tomu sakra schází. Navíc je poznat, že tohle nebyl Bavův žánr. (02.09.2017)

Tak tohle mě naprosto odrovnalo. Něco tak stupidního a naivního se jen tak nevidí. Trochu mi to připadá, že tvůrci se snažili natočit něco mezi Fantomasem a filmama s Jamesem Bondem a výsledek vypadá jako nějaká nepovedená parodie. Ve filmu jsou pak takový kundoviny jako chechtací plyn nebo anti-chechtací pilulky a celou dobu se to tváří děsně vážně. No aspoň Marisa Mell byla fakt mrduhodná kunda. Nicméně mě na tomhle filmu velice zaujala jedna věc, takže tomu nedám odpad. Jestli znáte vidoklip Body movin' od Beastie Boys, tak ten je sestříhanej právě z tohoto veledíla. Jinak by mě teda zajímalo, jestli těch několik ostatních uživatelů, kteří hodnotili 4-5 hvězdiček, si dělá prdel, nebo se na to dívali zhulený. (30.04.2006)

To je film u něhož je našinec na roztrhání, neb na jednu stranu musí obdivovat nádherně šedesátkovou pop-psychedelickou vizuální stránku - s tím architektonicky avantgardním doupětem, s úžasně sexy působící Marisou Mell a se skvělou Morriconeho hudbou, leč na druhou stranu ho prudí samotný děj, kterému schází nadhled a ironie jiných podobných zpracování takových brakových příběhů, a který je svou „opravdovostí“ doveden až k nechtěné parodii, a to nakonec více trapné než směšné. Tvůrci dobových bondovek tenhle problém zvládli lépe. (22.01.2013)

Souhlas s Flipnicem, tento vskutku parádní avangardní a experimentální mix, původně předlohou podle známého komiksu, mi naprosto vyrazil dech a po dlouhé době zase jako jeden z mála udělal velkou radost. Inspirace zřejmě přišla odtud : http://www.csfd.cz/film/5871-kriminal/. Nechápu doteď, proč jsem tento film tak dlouho odkládal. To co tu sledujeme a čeho jsme svědky, to je jedno velké atmosferické vizuální představení (opravdu pastva nejen pro oči ale i uši), barevná kompozice (pestré živé barvy) je naprosto úchvatná a stěží uvěřitelná, celé se to nese v psychedelickém duchu, včetně Morriconeho nezapomenutelného a skvěle hodícího se hudebního skóre. Film je zábavný a vzrušující, má své osobité kouzlo, náboj, vtip, je zde cítit i lehčí nádech erotiky, a hlavně je to celé neuvěřitelně stylové a elegantní, po estetické, scénografické a trikové stránce je film téměř bezchyby. Příběh zde nehraje tak velkou roli a je téměř zanedbatelný. Zapomeňte na všechny ty osvědčené filmové hity jako "Fantomas", "Batman", "James Bond, "Barbarella", jednoduše na samé známé snímky, a pusťte si, málo známého, leč originálního "Diabolika", neohroženého a nepolapitelného komiksového anti-hrdinu, nejlepšího zločineckého génia na světě, který krade ty nejluxusnější věci pro svou luxusní kočičku (milenku). Co by ale ostatně člověk pro tak, ve své době okouzlující, provokativní a téměř magneticky přitažlivou Evu Kant (Marisa Mell), neudělal, že pánové? Taliánská legenda béčkového filmu, gialla, gotického hororu, Mario Bava, ve formě, na co ve své době, tento velmi talentovaný a kreativní tvůrce sáhl, to se povedlo a člověk se při jeho filmech téměř nikdy nenudil. Zcela určitě jde o jeden z jeho nejlepších filmů z 60s, stručně řečeno typický Bava. Skvělý design, kostýmy, auta, extravagantní podzemní doupě ve futuristickém stylu, opravdu "cool-look" příbytek, nej scéna: zcela určitě, legendární milování v bílé kožené otáčející se postely, s hromadou dolarovek kolem dokola. Neprávem opomíjený, lahůdkový pop-art-psychedelický filmeček pro fanšmejkry. Pokud na tento kultovní snímek narazíte, nenechte si tento jedinečný zážitek určitě ujít. Jedna z nejlepších komiksových adaptací převedených na filmové plátno. (13.01.2012)

Při popisování "Diabolika" se hojně sahá k aluzím na "Fantomase" či dobového "Batmana" i "Barbarellu", ale jestli k něčemu má tento skvostně naivní a vizuálně vyňuňaný film nejblíže, jsou to komiksy Káji Saudka. Některé záběry jako by rámováním, mizanscénou  i konkrétními artefakty výzdoby přímo evokovaly jednotlivé panely popartového mistra, a to nemluvě o castingu ústřední dvojice, která jako by svou nadpozemskou sošností přímo oživla z jeho kreseb. Na rozdíl od odvázané rozvernosti a humorné nadsázky výše zmíněných filmů naopak "Diabolik" pracuje s přiznanou naivitou, umělostí i absurdní (anti)logikou brakových komiksů, kterou požitkářsky vykresluje a libuje si právě v tom, že chce být komiksovější, respektive nerealističtější než jeho předloha. (09.12.2021)