Ucho

Zrůdnost komunistického režimu spočívala v tom, že nikdo nemohl být v klidu. Nešlo stát stranou, ale ani přesvědčení poctiví kominusté si nemohli být ničím jisti. Režim, který požíral sám sebe. V posledních letech se točí spíše filmy o disidentech, ale zde se nabízí pohled člověka navrcholu, který nemá úniku, i kdyby nakrásně prozřel a nehodal dále sloužiit. Vysocí funkcionáři pod kontrolou nemohli jednoduše emigrovat, uvízli v systému, který nedovolil, aby navenek unikly nepříjemné informace. Na malé ploše jedné funkcionářské vilky se oderává tísnivé drama, které se postupem času stupňuje. Na začátku to vypadá na běžnou manželskou rozepři, kvůli ztraceným klíčům. Spor se postupně vyhrocuje až k fyzické konfrontaci, jde dál k pokusu o sebevraždu až po afektované smiřování. Všechno poslouchá všudypřítomné ucho se kterým je třeba počítat, ale se kterým se nedá nikdy smířit a před kterým není úniku. Ucho vnímám jako vrcholné dílo sehrané autorské dvojice Jan Procházka a Karel Kachyňa. Vycizelovaný scénář není pouhým výtvorem fantazie, ale velice přesvědčivou výpovědí člověka, který se jako přesvědčený komunista sám stal nepoodlným v očích strany. Je to s podivem, že Karel Kachyňa mohl natočit ještě tolik skvělých filmů. (14.12.2014)

Všudypřítomné ,,ucho" poslouchá a zaznamenává... Jeden z nejdrsnějších a nejsugestivnějších československých psychothrillerů jaký jsem kdy viděl. Sugestivní a všudepřítomná atmosféra strachu a napětí a k tomu velice zvláštní a tajemná hudba od Svatopluka Havelky. V té době opravdu neobvyklý Karel Kachyňa. Film byl samozřejmě jak už zde bylo několikrát napsáno na dlouhá léta jen trezorovou záležitostí, podobně jako třeba Skřivánci na niti či Smuteční slavnost.Teprve v roce 1990 byl uveden do kin, kde diváci tehdá mohli na vlastní oči spatřit a poznat, jak působivá obžaloba totalitního systém (STB) byla napsána a natočena ještě před normalizací. Byla to opravdu velká herecká příležitost pro oba hlavní protagonisty. Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová asi ve svých nejzávažnějších rolích jaký kdy sehráli ať už ve filmu či v divadle a role které do maxima plně využili. Jinak z odstupem času Jiřinku dnes vůbec už nemusím, dnes je její zaměření a herectví už úplně o něčem jiném..? Škoda. (03.12.2006)

Hodnotim po tretim zhlednuti. Ano genialni, vyzrala filmarina ktera obstoji v kazde dobe. Scenar jako briliant. A aby ne. Jeho autor realie ve filmu popisovane dobre znal. Moralni a intelektualni profil jedotlivych funkcionaru mohl odvodit dobre primo z prvni ruky. Bizarni je, ze byl odposlochavan pravdepodbne uz a dlouho po te co se podilel na tomto filmu. Jinak herecky, obrazove, ... absolutni spicka. (25.05.2008)

Ucho, piš si - jeden z nejzaslouženějších vrcholů českého filmového alpinismu a jednoznačně nejlepší dílo Karla Kachyňi. Dokonale budované napětí, do morku kostí mrazivá paranoická atmosféra, výborná černobílá fotografie Josefa Illíka, bravurní scénář a excelentní herecké výkony dua Brzobohatý-Bohdalová... Film, který měl už dávno vypoklonkovat všechny ty ve smyčce přehrávané normalizační zhůvěřilosti na programových rozvrzích tuzemských televizí. (21.03.2009)

Kachyňova formální strohost (střídání pouhých dvou lokací, statická Illíkova kamera) je přímo hozená rukavice ústřednímu hereckému tandemu, který ji zvedl více než důstojně. Tak strhující herecký koncert, podle skvěle napsaných not Jana Procházky, se jen tak nevidí. Paranoia doby, vrtkavost politických partají komunistického režimu a v neposlední řadě trhliny desetiletého manželství naservírované do jedné nekonečné noci. Před třiceti lety soudruhům nevonící odraz doby, dneska varovně vztyčený ukazovák, který si zaslouží více než pouhé promítání v klubových kinech! (01.03.2007)