Dukla 61

Česká televize opět udeřila kvalitním tématem a perfektním zpracováním. Pravda sice je, že první díl byl trošku rozvleklejší, ale být musel. Vytvořil totiž emotivní část filmu, která je založená na seznamování s místními rodinami havířů. S jejich přístupem k životu, který se rozhodně vymykal od zajetého komunistického standardu tehdejší doby. A je pravda, že i přes onu vleklost a občasnou nudu, si mě tvůrci získali precizně ztvárněnou atmosférou tehdejší doby, která vhodně nalákala na druhý díl. No a druhý díl? To byla jedna velká emotivní smršť, která nebrala konce. Závěrečný pohled Roberta Mikluše mě utvrdil v tom, že za komunistů havíři sice umírali, ale havířina stále pokračovala vpřed. Dukla 61 je perfektní filmařský počin, kterému jsem přes jazykovou bariéru havířského slangu sem tam vůbec nerozuměl, ale stejně mi to bylo jedno. Užíval jsem si filmařský zážitek, který mi opět připravila Česká televize a já ji za to děkuji. (03.06.2018)

Oživiť banícku katastrofu 7.7.1961 na ostravsku bol počin odvážny, ale režisér David Ondříček si so svojim tímom poradil a vytvoril realistickú drámu. Kaustrofobické scény z banských chodieb sa umne striedali so životným osudom elitného baníka a jeho rodiny a treba priznať, že materiálu by určite bolo ešte na jeden diel. Možno sa mohlo upustiť od prílišného tlačenia severomoravského slangu do popredia, časom si však uši zvykli a rozumeli textu. Česká televízia sa vyznamenala a slovenská verejnoprávna môže len tíško závidieť... (11.06.2018)

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)

Výborná televizní práce, kterou brzdí jen nesoulad mezi dramatem o důlním neštěstí a sociální sondou do reálně socialistické havířské domácnosti. Osobně bych byl za to, kdyby se většina děje "z domova" prostříhala na minimum, které by pomohlo navázat vztah k hlavním postavám, ale mnohem větší důraz klást na důl, kde excelují herci (Robert Mikluš mitt uns!) a atmosféra plná hluku, mouru, tmy a pach chlastu ze střízlivějících havířů. Fakt výborná práce a mrzí mě, že se nesestřihal jeden dvouhodinový kinofilm, jednak by odpadla vata, druhak by silněji dopadli emoce (které i tak fungují na jedničku, což je režisérky docela náročné, pokud je hlavním viníkem důlního neštěstí jedovatý kouř). (07.06.2018)

Zdař soudruch Buch! Taki fajer v ďuře, to není žadna hola řyť, a vi to dobře předevšeckym každy bulač, co se v sedmej třydě zedeeški mudře rozhodnul něbyť jakymsi tym skurvenym ynžinyrkem a pod heslem „Jak chceš poznať spravny smněr, tuš rob učňa v OKaeR“ zarabi jak pořadny chlop, a ni jak jakasi buzna v kvadru. Jak to raz blafně, v ty pjaty cela grunntštreka ganc plna kuřa, zrazu vedro jak přy prvni dupačce a jeden može enem tak krutiť pajšel a chrchlať brykety, něž dosmerfuju lapiduši z HaBeZetki a daju mu počuchať kyslika. Tagže jak tam něvystrčitě kopyta, je to taka mila pauza, jeden němusi v jednym kuse rubať jak chuj, no ni? Na Dukle to ale bylo tak na pyču, že potym v Haviřově vyletělo plošne Ikve jak Gagaryn v Migu 15. No tragedyja jak cyp! Tuten Ondřyček je syce fajny režyser, dramatyčně znakomity, aji popyči kulisy s atmosferu umi dať do kupy, ale, KURWA!!!, jak robim autentyčny dobovy film, natřyskam ho našyncami, a ni partyjou vyjebanych pražskich pajtašu, bo to je pak pro ucha šlonske parodyja jak cyp! Cosy take, jak dyby stě měli v rubani na předku za řyťu přytepleneho štajgra, kery by na vas přes zapnuty borhamer zgňapal: „Helééé, pííííčo, kopéééj to volééé pořááádně, nebo mě vomejou!“ Chapu teš, že Marta beztak fajně kuři a cela je taka dajna, no jak hubu otevře, chyta vas apetyt struhnuť ju po pysku a zajebať uhlem jak Magdonovu vdovu. A k temu všeckemu už aji teho Mikluša v te pražacke hogofogo kuchyni tak dokurvili, že ma přyzvuk, jak dyby čobol žižkovsku fiflenu za cycki tahal. Tuš tak, něbyť to nadabovane v buzerantske bhutanštině, kera z teho něchcačky robi tak trochu švidratu komedyju, je to na bednu gryfna robota, kere bysem normalně aji pjet puchyřu přymrdal, dyby mi to uši něrvalo. (05.06.2018)