Dukla 61

,,tady nejsme lidi, tady jsme čísla! '' ------ Vida, tak když se chce i my umíme točit solidní katastrofické filmy. Tenhle byl navíc poctou všem těm, kteří tam tenkrát 7.7.1961 zahynuli a jejich rodinným příslušníkům, kteří tam přišli o otce a syny. Myslím, že se docela podařilo navodit tu atmosféru šedesátých let. Já si toho vždy rád a s gustem všímám jak si autoři pohráli s detaily. Nebylo to jen vybavení domácností či dokonce obsah ledničky, ale i tehdejší móda či auta na ulicích co diváka celkem věrně přenesla zpět. Jen v jednom záběru, to když Petrova dívka opustí dům jeho rodičů a toulá se po ulici ve vzdálené křižovatce, kde už byl asi normální dnešní provoz projelo cosi bílého a dost aerodynamického což při tom záběru přes ty lehce ploutvaté moskviče a stejšny působilo úsměvně. Další co mi moc nesedlo byl hantec. Jasně, tam kde se to odehrálo se tak mluví, ale celkem by mne zajímal názor místních na tu mluvu herců, protože pro ně to může vypadat stejně legračně jako kdybych já se pokusil o rómštinu. Zaujalo to o to více, že skuteční svědci s nimiž byl ve filmu dělán rozhovor mluvili bez nářečí a to všichni. Také jsem si všiml, že ve vyhrocených momentech šel hantec stranou a všichni mluvili normálně, snad kromě Langmajera. Ne film nehaním, jen mne to zaujalo a nevím zda to byl záměr, nebo se chvilkami takto utrhlo... Pro většinu z nás co důl zná jen z obrázků filmaři celkem slušně předvedli jaká rachota to tam dole je a u mně je každej havíř co jede výtahem někam dolů aby tam hluboko v dole kdesi v chodbách kutal uhlí či cokoliv jiného je frajer. Metan, oheň,voda, vedro, prach... Jsou to borci. Ještě větší frajeři jdou důlní záchranáři, kteří dolů lezou ve chvílích když se něco podělá a každej normální člověk zdrhá nahoru na vzduch... Sám požár byl natočen velmi věrohodně a ve filmu nebyla nouze dost vypjaté momenty. O této tragédii jsem něco četl už dříve a tak je škoda, že tam nepadlo, že kdyby se nerozhodli uděsnit štoly kvůli zamezení vzduchu pro požár, mohlo až 100 horníků přežít. Ucpáním vzduchu byla většina z nich odsouzená k otravě a udušení. Jen malá část z nich uhořela. Za požár mohl skutečně dopravníkový pás, který někdo zřejmě nedopatřením nechtěně letmým dotykem spustil když končila směna. Nebyl v tom tedy záměr jak je ve filmu. Co dodat? Na konci padesátých let se plnil plán, uhlí potřeboval náš průmysl i Rusko a tak se na nějakou bezpečnost až tak nekoukalo. Hlavní byly výsledky. Po této tragédii naštěstí začali i sami soudruzi ve vedení dolů věnovat větší pozornost bezpečnosti práce. Dávám za 4 zkamenělé přesličky. * * * * (03.03.2019)

Kratke zobaky Issove s Langmajerem nas rodaky od polskych granic tahaju za ušiska, ale jinak to byla fajna robota. Chlopi v zavalu, panika, hruza, děs… dobře to ten Ondřiček nakrutil. Něvim co jim v tej televizi teďkom sypu do polivky, bo po tym Metanolu je to dalši epesni filmařina s dramaturgiou jak ze žurnalu. Bravo! (12.06.2018)

Udrželo to mou pozornost přesně 18 minut a 19 vteřin. Během té doby jsem neustále myslel jen na to, že se herci z Prahy snaží mluvit a "působit" ostravsky, ale je to marný boj, a že v té dnešní zlaté éře seriálů plýtvá časem už i film rozdělený jenom na dva díly - těch 18 minut by se dalo lehce sestříhat na polovic a nikdo by si nevšiml, tzn. nenarušilo by se nic jako "rytmus filmu", protože tam žádný zatím nebyl. Dostal jsem strach, že to bude další z těch děl (většinou seriálů), u kterých je množství zabitého času považováno za hodnotu, a vypnul jsem to - což neznamená, že zbývajících 135 minut nebylo třeba totálně geniálních a já to jenom vzdal moc brzo. To se už ale nedozvím. (30.05.2018)

Jsou tam věci, které mi zabránily prožít to emotivně. Krkolomné pokusy o ostravštinu. Já vím, že je to detail, ale rvalo to uši a znedůvěrohodňovalo celý snímek. Herci měli mluvit buď obecnou češtinou, nebo si filmaři měli vybrat ostravské herce. Konec konců Metanol - podle mě mnohem silnější záležitost - ukázal, že na Ostravsku výborní herci jsou. A to i ti, kteří v Metanolu hráli štěky. _____ Marta Issová, kterou mám jinak ráda, mě nijak nepřesvědčila, že je ráznou a životem obroušenou ženou. K čemuž nepřispívalo, že byla v každém záběru perfektně nastrojená, učesaná a nalíčená jako z obálky nějakého cool retro magazínu. A ostatní ženské taky. ____ Klišovité postavy bez specifických rysů, jako třeba komunistický ředitel šachty a mydlící se pár. ____ Špatný zvuk, kdy jsem fakt některým větám nerozuměla. ____ To, že na šachtu údajně mohl sfárat asi každý, kdo šel zrovna kolem, jako hrdinův syn, kterého vzali na šichtu ani ne po minutě, když před tím nikdy na dole nebyl. ____ Špatné herecké vyjádření mladšího páru. ____ Nesnášenlivost a dokonce i rvačka mezi havíři a záchranáři. Proč by jim havíři měli nadávat do "ku*ev záchranářských"? Vždyť přece věděli, že oni jsou tu pro ně. Důlní záchranář je jedno z nejrespektovanějších povolání a jestli to někdo ví zatraceně dobře, tak jsou to právě havíři. ____ Tvrzení, že havířské roby nechodí do práce a zůstávají doma. To se na mě nezlobte, ale tohle nebyl obecný jev. Jsem z rodiny s několika havíři už po generace a sice u babičky to pravda byla, tak u tety ne. ____ Ten snímek není špatný, rozhodně ne, ale šel až příliš snadnou scénáristickou cestičkou. Vybral si tragédii příšernou, což mu už do začátku nahrálo body - a proč ne, ono i sfárat do dolu je hrdinství, a to v něm ani nemusí hořet - ale obalil to do nejjednoduššího klišé bez nějakých svých nápadů. Líto těch pamětníků, kteří tam mluvili a jejichž smutek a slzy - hlavně v závěru - snímek využil jen ke ždímání emocí. /můj komentář č. 2 600/ (06.06.2018)