Dukla 61

,,tady nejsme lidi, tady jsme čísla! '' ------ Vida, tak když se chce i my umíme točit solidní katastrofické filmy. Tenhle byl navíc poctou všem těm, kteří tam tenkrát 7.7.1961 zahynuli a jejich rodinným příslušníkům, kteří tam přišli o otce a syny. Myslím, že se docela podařilo navodit tu atmosféru šedesátých let. Já si toho vždy rád a s gustem všímám jak si autoři pohráli s detaily. Nebylo to jen vybavení domácností či dokonce obsah ledničky, ale i tehdejší móda či auta na ulicích co diváka celkem věrně přenesla zpět. Jen v jednom záběru, to když Petrova dívka opustí dům jeho rodičů a toulá se po ulici ve vzdálené křižovatce, kde už byl asi normální dnešní provoz projelo cosi bílého a dost aerodynamického což při tom záběru přes ty lehce ploutvaté moskviče a stejšny působilo úsměvně. Další co mi moc nesedlo byl hantec. Jasně, tam kde se to odehrálo se tak mluví, ale celkem by mne zajímal názor místních na tu mluvu herců, protože pro ně to může vypadat stejně legračně jako kdybych já se pokusil o rómštinu. Zaujalo to o to více, že skuteční svědci s nimiž byl ve filmu dělán rozhovor mluvili bez nářečí a to všichni. Také jsem si všiml, že ve vyhrocených momentech šel hantec stranou a všichni mluvili normálně, snad kromě Langmajera. Ne film nehaním, jen mne to zaujalo a nevím zda to byl záměr, nebo se chvilkami takto utrhlo... Pro většinu z nás co důl zná jen z obrázků filmaři celkem slušně předvedli jaká rachota to tam dole je a u mně je každej havíř co jede výtahem někam dolů aby tam hluboko v dole kdesi v chodbách kutal uhlí či cokoliv jiného je frajer. Metan, oheň,voda, vedro, prach... Jsou to borci. Ještě větší frajeři jdou důlní záchranáři, kteří dolů lezou ve chvílích když se něco podělá a každej normální člověk zdrhá nahoru na vzduch... Sám požár byl natočen velmi věrohodně a ve filmu nebyla nouze dost vypjaté momenty. O této tragédii jsem něco četl už dříve a tak je škoda, že tam nepadlo, že kdyby se nerozhodli uděsnit štoly kvůli zamezení vzduchu pro požár, mohlo až 100 horníků přežít. Ucpáním vzduchu byla většina z nich odsouzená k otravě a udušení. Jen malá část z nich uhořela. Za požár mohl skutečně dopravníkový pás, který někdo zřejmě nedopatřením nechtěně letmým dotykem spustil když končila směna. Nebyl v tom tedy záměr jak je ve filmu. Co dodat? Na konci padesátých let se plnil plán, uhlí potřeboval náš průmysl i Rusko a tak se na nějakou bezpečnost až tak nekoukalo. Hlavní byly výsledky. Po této tragédii naštěstí začali i sami soudruzi ve vedení dolů věnovat větší pozornost bezpečnosti práce. Dávám za 4 zkamenělé přesličky. * * * * (03.03.2019)

Opravdu skvělý televizní film! David Ondříček staví na hlavu všechny teorie o tom, že to v českém filmu nejde... Ostravský region mi doposud vinou volebních výsledků a identity jménem Ruda z Ostravy nebyl moc sympatický, ale tady jeho zašlá sláva povstala v plné síle! Ondříček bravurně pracuje s herci, co třeba vyždímal z Marthy Issové, kterou obsadil zcela mimo její zavedenou typovou škatulku, tomu se ani nechce věřit, vlastně poprvé jsem z ní měl pocit, že je skutečně dobrá herečka, stejně tak skvěle postavil před diváka svůj záměr ukázat havířinu jako tvrdou dřinu pouze pro skutečné chlapy...a tenhle tah vyzněl znamenitě, zvláště v dnešní divné době, kdy je tvrdá manuální práce ostrakizovaná a považovaná za cosi podřadného... Suma sumarum - skvělý scénář, skvělé civilní herecké výkony, vynikající režie - a televizní Dukla 61 coby skutečně důstojná pocta oněm 108 zahynuvším horníkům... (09.06.2018)

Díky tomuto televiznímu filmu výraz hrdina od Dukly dostává trochu jiný význam nespojený s 2. světovou válkou a karpatsko-dukelskou operaci. I když by se dalo napsat místo od Dukly - z Dukly (a ne sportovní). Navíc hrdinou z Dukly je zde Marek Taclík, který herecký přesvědčit i své nepříznivce. Scénář dobře napsaný a kvalitně zahraný. Atmosféra a prostředí vyhovující. Havířov je Havířov. (14.03.2019)

Zdař soudruch Buch! Taki fajer v ďuře, to není žadna hola řyť, a vi to dobře předevšeckym každy bulač, co se v sedmej třydě zedeeški mudře rozhodnul něbyť jakymsi tym skurvenym ynžinyrkem a pod heslem „Jak chceš poznať spravny smněr, tuš rob učňa v OKaeR“ zarabi jak pořadny chlop, a ni jak jakasi buzna v kvadru. Jak to raz blafně, v ty pjaty cela grunntštreka ganc plna kuřa, zrazu vedro jak přy prvni dupačce a jeden može enem tak krutiť pajšel a chrchlať brykety, něž dosmerfuju lapiduši z HaBeZetki a daju mu počuchať kyslika. Tagže jak tam něvystrčitě kopyta, je to taka mila pauza, jeden němusi v jednym kuse rubať jak chuj, no ni? Na Dukle to ale bylo tak na pyču, že potym v Haviřově vyletělo plošne Ikve jak Gagaryn v Migu 15. No tragedyja jak cyp! Tuten Ondřyček je syce fajny režyser, dramatyčně znakomity, aji popyči kulisy s atmosferu umi dať do kupy, ale, KURWA!!!, jak robim autentyčny dobovy film, natřyskam ho našyncami, a ni partyjou vyjebanych pražskich pajtašu, bo to je pak pro ucha šlonske parodyja jak cyp! Cosy take, jak dyby stě měli v rubani na předku za řyťu přytepleneho štajgra, kery by na vas přes zapnuty borhamer zgňapal: „Helééé, pííííčo, kopéééj to volééé pořááádně, nebo mě vomejou!“ Chapu teš, že Marta beztak fajně kuři a cela je taka dajna, no jak hubu otevře, chyta vas apetyt struhnuť ju po pysku a zajebať uhlem jak Magdonovu vdovu. A k temu všeckemu už aji teho Mikluša v te pražacke hogofogo kuchyni tak dokurvili, že ma přyzvuk, jak dyby čobol žižkovsku fiflenu za cycki tahal. Tuš tak, něbyť to nadabovane v buzerantske bhutanštině, kera z teho něchcačky robi tak trochu švidratu komedyju, je to na bednu gryfna robota, kere bysem normalně aji pjet puchyřu přymrdal, dyby mi to uši něrvalo. (05.06.2018)

Zajímavé zpracování událostí, které se už tak často nepřipomínají. Na dialekt herců, u kterých bych to nečekal, jsem si překvapivě rychle zvykl (hráli ale i herci tam narození), nejvíc mě dostalo, jak sama tragédie nebyla žádný velký "výbuch," ale pomalé, plíživé nebezpečí smrtícího kouře. A herci ve vedlejších rolích byli často lepší než ti hlavní (Robert Mikluš!) Jako zobrazení reálsocialismu, jeho nejprotěžovanějšího průmyslového odvětví na přelomu nejhnusnějšího a nejnadějnějšího desetiletí dostačující. (05.06.2018)