Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Jeden z těch lepších atmosférických seriálů České televize s vynikající hudbou a kamerou. Velké plus je zde pomalé tempo, které se k celku prostě skvěle hodí a casting se skutečně také vydařil. Jsem moc rád, že Česká kotlina má zde konečně filmaře typu Tauše a kolektivu, kteří nejen dokáží adaptovat zajímavou knihu Michala Sýkory, ale také i díky scénáři Petru Jarchovskému vyprodukovat tak kvalitní minisérii. Nečekal jsem to, ale fakt jsem si to užil. 80% (15.04.2019)

Pro ceskou serialovou kriminalni tvorbu mam slabost, Vodnik me televizni choutky ovsem neumel uspokojit. Scenar i cele vysetrovani mi prislo naivni. Ackoliv Meliskova dostala dostatek prostoru, nevedela co hrat... Jakesi poeticke ztvarneni mi k zanru taky moc nesedlo. Pro me zklamani, tesil jsem se tentokrat zbytecne. (14.04.2019)

Kde mě v Modrých stínech Taušova kamerová vyblázněnost lezla na nervy, tam mi ve Vodníkovi seděla. Vizuálně je to super, občas trochu přesvícené, ale každý záběr a barva má něco evokovat a je to další střípek do již tak vícevrstevnaté detektivky. Bez toho by to byla asi nuda, protože tempo je jinak poměrně pomalé. Zároveň jsem však neměl pocit, že by tu něco přebývalo a ač pomalu, děj se neustále hýbe kupředu a přináší nová a nová odhalení, což zákonitě milovníka propletených detektivek musí bavit. Stejně jako v předchozích sériích, i tady jsou nelogičnosti, ale herci to s přehledem táhnou (asertivní Melíšková je výborná), nezapomíná se na situační (ne)humor, který dodává postavám lidskost. A co se lidskosti týče, docela se tady povedly vykreslit po vztahové stránce takové ty stereotypy typických českých rodin. (20.06.2019)

Naprosto famózní (ne)detektivka od tvůrců, kteří moc dobře vědí. Melíšková je úplně odzbrojující. Těším se na Živé terče strašně moc a chci, aby Sýkora napsal další díly, aby se režie zas chopil Tauš, aby scénář vytvořil Jarchovský a aby role detektivů od nejsvětější trojice zahráli tito přesní herci (a vedlejší role jsou úžasné jakbysmet). Naprostá bomba a zjevení (víceméně všechny části minisérie) na poli české tvorby. (26.04.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)