Epizoda 1 (E01)

Léto 1987. Velmi dusné léto. Hlásek ustavičně vřískajícího půlročního Lukáška utne až cirkulárka. Jedinou hlavní podezřelou z brutální vraždy je jeho matka (Alena Doláková) a ta také byla policií prohlášena za vražedkyni. Ta se ale nikdy k zločinu nepřiznala a v cele spáchala sebevraždu. Zůstala však tehdy dvanáctiletá svědkyně, z níž je dnes žena středního věku (Lenka Krobotová) která kdysi toho tragického dopoledne u kočárku nemluvněte viděla jakousi činorodou osobu. Její svědectví ale zní značně absurdně: dítěte se měl tehdy zmocnit Vodník z Erbenovy sbírky Kytice. Kriminalistka Marie Výrová (Klára Melíšková) na popud tehdejší svědkyně otvírá třicet let starý a již dávno uzavřený případ vraždy. Od samého počátku má první epizoda této třídílné krimi minisérie velmi znepokojivou, tíživou a autentickou atmosféru léta za socialismu. Sledujeme rodinu v domě, kde neurvalým způsobem v tílku pobíhá a na všechny strany nevybíravě křičí Václav Neužil. Následuje střih do pracovny vyšetřovatelky, za kterou přišla v doprovodu manžela (Peter Bebjak) s tíživou výpovědí svědkyně tehdejší hrůzy, aby ulevila svému neklidnému svědomí. Stále se pak střídavě vracíme do vesnického stavení, abychom zjistili poměry v rodině a byl nám naservírován pozvolný a neodvratný posun k rodinné tragédii. Nejprve je třeba si udělat tak trochu jmenný pořádek a přehled v postavách. Prázdniny u babičky (Jaroslava Pokorná), které zároveň patří i dům, tráví její dvě vnučky, které jsou dcerami dvou starších synů, a jejich kamarádka Hana, tedy inkriminovaná svědkyně nešťastné události. Vůdčí osobností této tříčlenné holčičí party je čtrnáctiletá Magda (Kasijana Džakič). A o třicet let později pak budeme sledovat Neužila s vrásčitým obličejem a totálně prořídlou kšticí, ač předtím mohl klidně dělat reklamu na vlasové šampony. Vše je v první epizodě velmi dobře rozvrženo. Režisér Viktor Tauš umí dokonale udržet tajemnou i hutnou auru. Na konci epizody se nám dokonce dostane i jakýsi možný profil vraha. Tahle minisérie má excelentní rozjezd. A doufejme, že si podrží svoji scenáristickou a režijní vrstevnatost i nadále., tedy ve zbývajících dvou epizodách. 10/10 (23.03.2023)

S touhle partou moje první setkání. A jsem nadšená. Příběh super (předlohu si přečtu, i ty ostatní, a kouknu na ostatní adaptace). Tempo není vražedné. Kam pospíchat, máme ještě dva díly. Neskutečně dobře natočené. A nápovědy na vraha? Přesně tak, jak to má být přesně v polovině knihy/adaptace. Za me feeling knihy Do vody. (31.03.2019)

Vodník, nebo Polednice? Zatím namíchán mix obojího, včetně míchání času. Zpočátku jsem se lekl poetického ztvárnění letní oslňující ulepené nudy. Ale držel mě v napětí motiv. Vražda dítěte vždy zabírá, poté lze odpustit leccos. Postupně jsem byl ale vtáhnut do děje a opravdu jsem zvědav, jak se vyšetřování bestiální vraždy bude vyvíjet. A to i díky skvělým Melíškové, Neužilovi a ostatně i Krobotovi. (31.03.2019)

Tak takhle dobře udělanou českou věc jsem neviděl, ani nepamatuju. Pokud jsem ji tedy vůbec kdy viděl. Tohle by byl film jako víno, na seroš mi to přijde možná až škoda. Každej záběr o něco obohacenej, něčím vyšperkovanej, kamera a výprava naprosto famózní. Bojím se, že to bude mít nějakou triviální pointu, ale ta cesta, po které nás k ní vedou, je tedy promyšlená dokonale. (01.04.2019)

Mám ráda detektivky, když se objeví nějaká nová česká, nemůžu jí vynechat. Na rozdíl od šedesátkových československých kriminálek vnímám značný posun v těch současných televizních. Co se stále daří je vytvořit správnou atmosféru, ta funguje i ve Vodníkovi. Přibývající prvky mystery a hororu, vkládáně často až nesmyslně, jsou pro mě odtažením od reality. Někdy jsou v rozumné míře a jsou i pro mě akceptovatelné. Spíš přemýším nad tím, proč roste zvýšená spotřeba vidět naturalistické zobrazení, když stačí letmý náznak, aby divák pochopil. Nechám se překvapit, jakým směrem se bude ubírat Vodník. (01.04.2019)