Smrť krásnych srncov

Ne nadarmo se název tohoto filmu překládá do angličtiny jako Forbidden Dreams. Je to jeden z mnoha případů, kdy bylo člověku zakázáno splnit si své sny. Kachyňa stoupá každým dalším filmem v mém žebříčku popularity výš a výš. Nutno vyzdvihnout skvělý výkon stoicky klidného R. Hrušinského. Nikdo jiný by jeho roli nezahrál lépe. (15.08.2012)

Smrt krásných srncú je herecký film a tým pádom film Karla Heřmánka. Možno aj jeho životná úloha. "Fešák Hubert" tu znova dokazuje, že sa dokáže presadiť v silnej konkurencii a po tom, čo pochopí, že na vesnici sa jeho cieľové publikum nenachádza, vydáva sa do mesta a okusuje všetky slasti, čo výstup na vrchol prináša. Lenže z vrcholu sa rýchlejšie padá. Som rád, že Kachyňa sa neubral smerom jednoduchej moralitky a my tak Heřmánkovu postavu berieme so všetkými jej kladmi a zápormi. Je to film viac o osude, ako o tom, že naše činy sú príčinami našich neskorších úspechov či neúspechov. Môže sa vám dariť akokoľvek, vonkajšie okolnosti, ktoré nedokážeme ovplyvniť, sú ale silnejšie. (02.05.2014)

Pavlovy povídky jsou mému srdci velmi blízké a Karel Kachyňa se s nimi společně s výbornými herci v čele s Karlem Heřmánkem popasoval na výbornou (zejména scéna rozmluvy mezi Leem a Holanem je vskutku úchvatná), avšak dokonalá atmosféra knížky se do filmové podoby dle mého názoru snad ani převést nedá... Zcela bez diskuzí se jedná o vynikající český film, leč absolutorium jednoduše dát nemohu... (03.07.2009)

Tragikomédia, ktorá nemá vyložene ucelený príbeh, ale ide skôr o zoskupenie momentov poukladaných v časovom slede. Smrt krásných srnců jednoznačne ťahá Heřmánek, ktorý predvádza životný výkon. Keď niekto povie, alebo si niekde prečítam názov filmu, tak sa mi vždy ako prvé vybaví scéna, v ktorej Heřmánek hovorí Hrušínskému, že potrebuje zabiť srncov pre svojich synov. Pekný film z nepekných čias. (23.05.2016)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)