Stretnutie v júli

Mně se film vlastně docela líbí, kdybych byl zkouřený dal bych mu asi 3 hvězdy, akorát za střízliva je to strašná nereálná agitka o růžovém a roztančeném socialismu v zámeckých komnatách ... Výuka AJ na střední škole v roce 1978? Roční zahraniční pobyt? Všichni tančí, milují se, učitelka spí na kurzu se svým žákem ... Obsahově plytké želé... (28.06.2014)

Nebezpečná téma nerovnej lásky, a Kachyňa to zvládol s prehľadom. Neskĺzlo to do žiadnej slaďáriny, ani mravného kázania, jednoducho príjemný film o šťastnom detstve a zopár nereálnych veciach, aké sa dejú asi len vo filme. Celá ústredná herecká trojica je výborná, bez malého Tomáša by to celé nebolo ono. Skoda, že aj v tomto filme mnohí dokážu nasilu nájsť komunistickú propagandu. Ja som ju nevnímal, ale videl som v závere tancujúcich hipisákov a vlastne ako hlavnú myšlienku voľnú lasku bez predsudkov, hoci aj s netradičnou predohrou. –––– Ty se bojíš mojí mámy? Já ne. Tedy někdy... –––– Nechtěl by sis ji vzít? Byli bysme proti ní dva. –––– Musí to být peklo, co? Přijet a natahovat 269 hodin. –––– Jedno dítě na krku máš, to by ti mohlo stačit. (07.12.2015)

Opět jeden z ohranejch letních filmů, kterej mi tak trochu splývá s jiným kouskem, ve kterým se promenáduje Daniela Kolářová. Akorát Hanzlíka nahradil Kaiser. Navíc je tady Tomáš Holý. Mam problém, protože u Kaisera si nepamatuju jinou roli než tuhle a itala ze Slunce, seno. Buď jsem ignorant anebo je to jeho nejlepší film. (07.07.2012)

Velmi milá komedie, která krásně ukazuje, jak si na sebe můžou dva lidé, upozorňuji, že naprosto jiných věkových kategorií (rozdíl asi 10 let) zvyknout.. a.. co já vím, třeba začít plánovat manželství a hromadu dětí?.. Proč ne, že jo. Kolářová a Kaiser jako hlavní dvojka filmu byl sice velice zajímavý výběr herců, ale opět.. proč ne, že jo. Milé to bylo, vtipné to bylo a Tomáš Holý byl frajer už od malička. Super. ,,Víš vůbec jak se jmenuje? - Nevím, my si říkáme vole.'' 4/5 (04.05.2023)

Neuváženě namíchaný koktejl veselých chvilek a pseudozakázaných emocí, které režisér jednu chvíli prezentuje jako dramatickou událost s nejzávažnějšími důsledky, aby to vzápětí spláchnul řešením uváženým a uvěřitelným jako slova Vojtěcha Filipa o pouhých 170 obětech komunistického (respektive socialistického) režimu. Rebelující trio hlavních hrdinů dá realitě na frak především pohádkovým závěrem, který vás zdaleka nezahřeje na duši jako "angličtina" Daniely Kolářové (ta vám totiž alespoň zvedne sebevědomí). (02.06.2006)