Robinsonka

Zdařilý dívčí románek Marie Majerové (1882-1967) v režii Karla Kachyni. Realistický příběh z období První republiky zachycuje dospívající, nicméně stále ještě školou povinnou Blážu, která se - s vervou i odvahou svého oblíbeného literárního hrdiny Robinsona Crusoe - vyrovnává se smrtí maminky a nastalými povinnostmi péče o domácnost. (05.03.2012)

Veľmi sa mi páčila kamera a strih. Celé to pôsobilo ako studená báseň o ľudskom nešťastí v svete očí dospievajúceho dievčaťa. Miroslava Šafránková sa na túto rolu hodila. Príbeh veľmi pútavý nebol, ale bol zafarbený celkom dobrým scenárom. Chcelo to trochu viac realistickosti. Chvíľami som mal dokonca problém so zaradením doby, lebo tam nebol ten správny smrad. Najdôležitejšia scéna je pre mňa keď sa snaží rozložiť oheň v piecke. Jednou rukou sa jej to podarí, ale na tretí krát, následne sa celá izba zahalí do dymu. Dvoma rukami založí oheň hneď na prvý krát. Dcéra a otec sami pre seba. Nie bohatí, nie chudobní, ale nad všetkým svietila " Bláža" so svojou hlavou v príbehoch. Otec s Blážou sa mi dosť podobali na syna a otca ktorý hral na husle. Vyzerali rovnako šťastní i keď mali o dosť menej. (15.11.2012)

Kachyňovi se podařila stylizace prvorepublikového období. Samotný příběh kromě sociální otázky klade důraz na Blážinu samostatnost. Ta se snaží s problémy vyrovnat pomocí hry, citace z Robinsona i scénky s tatínkem, nebo kamarádem vhodně zakomponovány. Pěkný motiv kola - jízdy (krasojízda s V. Dlouhým působila jako profi), vytouženého dárku. Zajímavá role Marie Horákové - do postavy Růženky se pořádně změnila, zatímco Miroslava Šafránková si svůj dívčí půvab uchovala nejen v 80. letech (Básníci), ale i v 90. letech (Arabela, Co teď a co potom?). (24.07.2008)

Překrásná Mirka Šafránková září v této dívčí romanci, jako slunce na modré letní obloze. Petr Kostka je v tradiční roli shovívavého táty a správného chlapa, tak jak to umí nejlépe. Hudbu již netřeba chválit, protože neustálým leštěním zlato na své ceně nezíská, své karáty si totiž nese navěky, děkuji pane Liško. Pan režiser opět staví další díl své diamantové hory československé kinematografie. Tohle je dojemně něžný příběh trápení v atmosféře naší predválečné doby. (01.05.2014)

"Ty týdny marné práce, v kterých jsem byla často, na pokraji zoufalství." Jak jsem psal už v komentáři k černobílé verzi z roku 1956, režiséra Pleskota, Tvrzníková i Šafránková nepřirozeně přehrávají a tato verze působí, oproti té starší, hektickým až nevyrovnaným dojmem. Možná měl pan Kachyňa s natáčením počkat čtyři roky a do role Bláži, obsadit Ditu Kaplanovou, které by v té době bylo třináct let a která by se na tuto roli, hodila víc. (15.09.2015)