Robinsonka

První verzi adaptace podle Majerové byla vyčítána zejména triu scénáristů Otu Hofmanovi, Jiřímu Weissovi a Jaromíru Pleskotovi, který byl také režisérem Robinsonky, přílišná lyričnost. Od tohoto postupu tedy zcela ustoupil Ota Hofman, když s Karlem Kachyňou napsali nový scénář, který Kachyňa také v roce 1974 realizoval. Tato pozdější verze je dle mého notně vydařenější, ačkoli se nepoučila ze základních chyb, které ležely na nedokonalosti výpravy situované cca do roku 1936. Vystačit si s jedním starým autem nikdy dobré retro neudělalo. A pakliže hlavní hrdinka v podání Tvrzníkové jakoby vypadla z nejmodernějších magazínů o mladých roku 1956, doslova to bije do očí. Vhodně akceptovat dobu děje zde má totiž hlavní význam v pochopení hlavní dějové linie, kdy v péči o domácnost je otec zcela pasivní a nikomu nepřipadá divné, že by se pro něj v tomto ohledu měla doslova obětovat jeho nedospělá dcera. Ta také navíc koketuje s rolí náhradní matky svého čerstvě narozeného bratříčka na úkor vlastního citového života. Naštěstí ale příběh stojí více na dívčině vnitřním světě, který učaruje každému ctiteli Crusoeových dobrodružství, a nemusí si ho nechat pokazit ať už špatným zacházením s dialogy v postavě samotné hlavní hrdinky, tím méně pak zubícím se modelem Rudolfem Jelínkem a nijak zvlášť výraznou Libuší Havelkovou, která v roli služebné Toničky debutovala na plátně (její plánovaný debut ve Výletu pana Broučka do zlatých časů nebyl dotočen). (21.11.2009)

Přiznám se bez mučení, že mám tuto knižní adaptaci radši než tu novodobější s Mirkou Šafránkovou. Libuše Havelková mi tady totiž přišla mnohem vřelejší naž Jaroslava Obermaierová. Taky je to z jejího hereckého výkonu cítit. Role maminek a babiček jí padly jako ulité. Totéž platí i o Ladoslavu Peškovi. Byl laskavost sama. (02.10.2020)

Na spisovatelku a novinářku Marii Majerovou bývá v současnosti nahlíženo až nezdravě kritickým pohledem a její dílo hodnoceno velmi příkrým odsudkem. Objektivní pravdou ovšem zůstává, že Majerová patřila především ve dvacátých a třicátých letech k nejlepším autorkám domácí prózy pro dospělé i mládež. V konfrontaci s její poválečnou bezpáteřní komunistickou tvorbou ještě lépe vyniká výjimečnost některých starších děl. Majerová se globálně zaměřila na téma údělu ženy ve společnosti a z této reflexe vystupuje do popředí drama Panenství a v jiné poloze pak povídka Robinsonka. Na příběhu dospívající hrdinky je načrtnut střet světa dětí a dospělých v okamžiku, kdy dochází k přelomovému zlomu a kdy se s nečekanou razancí přetrhává sen, nahrazený tvrdou realitou syrové šedi dneška. Majerová pak s neobyčejnou silou vystihla tento přerod na pozadí Defoeova románu, kdy se titulní hrdinka ztotožňuje s postavou ztroskotance Robinsona a stejně jako on se pokouší přežít. Exotický ostrov je nahrazen péčí o ovdovělého otce a citovými zmatky probouzejícího se srdce. Autorům filmové verze se s překvapující obdivuhodností podařilo zachovat lyrický půdorys díla a svým způsobem se tak přiblížil další generaci dospívajících diváků. Velký podíl nese vedle Pleskotovy režie i vhodně zvolené herecké obsazení. Pro šestnáctiletou Jaroslavu Tvrzníkovou a dvaatřicetiletou Libuši Havelkovou to byl zároveň filmový debut, s kterým se obě vyrovnaly až překvapivě vyrovnaně. Ladislav Pešek se tu na prahu svých abrahámovin nenápadně přehrál do postav otců a dědečků, které pojímal v jemně tlumených odstínech ryzího člověčenství. V celkovém kontextu doby a Majerové tvorby představuje ROBINSONKA zdařilou sondu do psychicky vypjatého období dívčího dospívání a zároveň nabízí jednu z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat i v té nejtragičtější chvíli a v té nejtragičtější době. (20.11.2009)

Lepší než pozdější verze. Nepřehání to tolik s Robinsonem. Když, tak to Pešek bere s humorem. Pěkné prolínání záběrů: Bláža zatápí ve sporáku – tatínek si zapaluje cigaretu. Bláža otevírá bránu své pevnosti na ostrově – tatínek vstupuje do dveří bytu. Klika u auta – klika gramofonu. Mýdlová pěna – mořská pěna. Sympatická Tvrzníková. Politika nula, snad jen propagace vzdělávání. Bláža se vrací do školy – happy end. Zednářská symbolika: 54:14 Tvrzníková – merkel sign. (18.09.2021)

Robinsonka ve filmové podobě Jaromíra Pleskota je laskavě optimistickým dramatem. Výchozím bodem je dívčí svět na prahu dospívání. Určujícím faktorem je tragická událost a vypořádávání se s nečekaným zásahem do zaběhnutého a důvěrně bezpečného života. Cestou je fantazie a prolínání se dimenzí představ a reality. Překonává se smutek a osamělost, dochází k seznámení se zodpovědností a pragmatičností dospělosti. Vedení příběhu je citlivé a dobrosrdečné, občas se zastaví v jímavosti a v poselství dodává odvahu a zanechává zřetelnou stopu naděje. Hlavní postavou mládežnického filmu je středoškolská studentka Bláža Borová (zajímavá Jaroslava Tvrzníková), zasažená ve slunném oparu letní bezstarostnosti osudovou nezvratností tragické melancholie života. Probouzející se ženství, první dotyky s novou a nepříliš známou a zažitou rolí udržování útulnosti rodinného krbu. Osamělost trosečníka bezelstně hledá svého věrného Pátka. Hlavní mužskou postavou je Blážin otec Jaroslav Bor (dobrý Ladislav Pešek), pracovně vytížený taxikář. Bezradnost vdovce s vedením domácnosti a nejistý pocit vlastní viny a vodítkem je upřímná laskavost. Důležitou postavou je Tonička (příjemná Libuše Havelková), sousedčina služebná s dobrotivým srdcem a pomocnou rukou. Výraznější postavou je Jarda Duchoň (zajímavý Rudolf Jelínek), první Blážino seznamování s počínajícím se probuzením ženské stránky života. Z dalších rolí: Blážina povrchní spolužákyně Ledková (Alma Šachlová), sebevědomý Borův zákazník (Felix le Breux), povýšená zaměstnavatelka Toničky paní Kubátová (Stella Zázvorková), obezřetná profesorka na táboře (Věra Petáková), či budoucí Blážina dcera (Petra Pleskotová). Robinsonka je rodinným filmem se zaměřením na dospívající mládež. Je laskavá, ochranitelská a povzbuzující. Optimističtější vize života je podpořena herci i praktickým uchopením představ v realitě. (21.03.2018)