Minulost a současnost (S01E03)

Osmdesátky se prolínají se současností a vzhledem k tomu konci to asi nebylo úplně bezdůvodně. Některé scény zaujmou víc, jiné míň, chvíli to má atmosféru skvělou a pak je to o něco slabší. Pořád jsem v Dark nenašel nadšení, ale zajímavé to zatím je. Taky to trochu vypadá, že se ten seriál snaží ukrývat náznaky do obrazu, které zaznamená jen všímavý divák a které by mohly mít do budoucna nějakou větší roli, ale to nevím jistě. Konec se dá interpretovat více způsoby, tak uvidím, co z toho ještě vypadne. Zatím to jde, jenom se bojím, že to zapadne do stylu Lost a půjde to do kelu. Jinak já teda osobně v tom seriálu ztracený nejsem, naopak, myslím, že se zatím dost chytám. Slabé 4* (02.03.2020)

To ma podrž! Mladý Ulrich si v tejto časti púšťa platňu nemeckej thrash metalovej legendy, kapely Kreator- Pleasure To Kill! (Samozrejme, album je rovnako z roku 1986!) Túto časť ľahko oslabuje číslo 33 oproti prvým dvom, ale i tak je to bomba. (Riaditeľku na lane v lodičkách predstieram, že som nevidel.) Hlavne finále je totálna mysteriozna šupa na škandinávsky štýl. (08.12.2017)

Tak hneď potom, ako napíšem, že so Stranger Things sa Dark bude asi dosť míňať, tak tu máme časť z roku 1986 s hlavným hrdinom okolo jedenásť rokov a s nejakými tými zábermi zo školy. Skôr ide teda o rozširovanie univerza, kedy je nám predstavený aj charakter inej časovej, respektíve dejovej línie. No a deje sa tu taktiež to, čo v "súčasnosti", z neba padajú vtáky, strácajú sa deti a všetci sa tvária depresívne. (11.10.2020)

Kdo neměl to štěstí a nebyla mu nadělena sloní paměť na německo-dánská jména ksichty, ten bude v rámci tohoto dílu hodně zmatený a moc mu nepomůže ani závěrečná rozkrývačka který ksicht z minulosti náleží kterému ksichtu ze současnosti. Moc nemám rád věci, které nedávají smysl a tento seriál bohužel stále své karty neodkryl a pouze jich skládá na stůl víc a víc. [50 %] (08.05.2024)

Třetí epizoda poodhalila, s čím máme tu čest. Jistě, šlo to tušit již od úvodního Einsteinova citátu, ale až nyní se nám otevírají možnosti. I když zatím netušíme proč a jak. I tato epizoda mi však něco připomněla. Nemůžu si pomoci, ale přijde mi teď, že Hildur Guðnadóttir, autorka hudby k Černobylu, musela od Bena Frosta nenápadně opisovat. Ta hudba je místy hodně podobná. Minimálně se nechala inspirovat tím hlubokým ambientním hučením a dalšími podobnými zvuky... Kdo ví...? (05.04.2020)