Nádej

To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. (02.03.2016)

Tento snímek jsem viděla kdysi před lety a zůstal mi v paměti dodnes. Ráda jsem se znovu podívala na pochmurný dramatický příběh dvou osamělých lidí virtuózně ztvárněný dvěma špičkovými herci. Skvělá ukázka toho, jak velkého efektu lze dosáhnout ve filmu jen několika málo výrazovými prostředky. Civilní úsporné herectví Rudolfa Hrušínského, který hraje i když nehraje, ukazuje, že člověk může být i uprostřed lidí sám. I když snímek dobře znám, nebyl to ztracený čas. Dneska by něco takového sotva někdo natočil, ale když televize začala zařazovat do vysílání takové filmy, je tu ještě naděje. (08.04.2017)

Herecky koncert Rudolfa Hrusinskeho. Film o NADEJI zit lepsi zivot, o vztahu dvou lidi, kteri neprozivaji sve nejstastnejsi zivotni obdobi. Atmosferu snimku jeste zintenzivnuje okoli tovarny, kde Magdalena zije. Karel Kachyna tocit filmy umel a ja ho povazuji za jednoho z nejlepsich nasich reziseru. Plny pocet nedavam z duvodu toho, ze italska povalecna socialni dramata jsou jeste o kus dale nez Nadeje. (09.01.2011)

Neskutečně skvělý a pošmourný snímek v režii Karla Kachyni a scénáristy Jana Procházky. Z této kombinace nemůže vyjít nic jiného, než parádní a lidský příběh. A ještě k tomu, když opilce Lucina hraje génius Rudla Hrušínský a lehkou ženu Hana Hegerová. Do toho vynikající kamera Josefa Vaniše a nádherně doplňující hudba mistra Jana Nováka. Vynikající je scéna, ve které se Rudla válí ve sněhu s Hegerkou, nádherně doplněná úžasnou hudbou s perfektními chorály, jako by se do toho pustil Zdeněk Liška. Příběh je jednoduchý a prostý, v režii Karla Kachyni však dechberoucí. Když se Lucin napije, tak ty jeho moudra prostě nemají chybu. " Dám si jednoho myslivce, at´ jich mám dvacet a dám si ještě jednoho, narodil jsem se jednadvacátýho." Nebo - " Kdy jsi naposledy viděl padat sníh? Přece vloni. To já naposledy, když mi bylo čtrnáct." Nejlepší je ovšem hláška " To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci." Nádherně Kachyňovsky je vykreslená snová scéna, ve které se Lucinovi zdá o králících. Geniální film, ve kterém další hlavní roli hrají pochmurné a tmavé Ostravské doly. Další nenapodobitelný snímek šedesátých let. (09.05.2011)

Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80% (04.02.2012)