Dabing Street

„My normální jsme, že jo? My to jenom dabujeme!“  Seriál o lůzrech, kterým se v životě nedaří, v kulisách béčkového dabingového studia (název studia Zero je ostatně výmluvný), mě velmi potěšil. Dlouho jsem neviděl českou komedii, co by mě tak pobavila. Prakticky v každém dílu se našlo něco, co mě rozesmálo nahlas (proslov Bartošky na pohřbu, výstup cholerického Krobota, Preiss a vulgarismy, otázky na Trojana v rádiu). Herci samozřejmě senzační; i ti, u kterých jsme měli pocit, že známe všechny jejich „polohy“, tu překvapí - jmenovitě Krobot či Voříšková. Potěší pozornost, kterou tvůrci věnovali zadním plánům (když se tu děje něco vtipného, třeba se řeší zapomenuté šprcky na mixáku, zároveň se děje něco vtipného i vzadu, třeba se zrovna dabuje nevkusný seriál). A potěší i zábavné narážky pro zasvěcené, kterými si tvůrci zřejmě dělali drobné radosti. Např. když Bartoškovi velmi nevyjde řeč na pohřbu, praví jedna z postav: "jsem ti říkal, že jsme měli oslovit Rodena". Jaký to vtip pro lidi, co vědí, že Roden v posledních letech hraje se sluchátkem v uchu, do kterého mu napovídají text. Nebo enormně tlustý předseda Herecké asociace jako narážka na Jiřího Hromadu. Nebo když preparují hlas Ivana Trojana, aby ho zneužili pro Disneyovku, a činí tak na základě scénáře Samotářů, co napsal Petr Zelenka. Jen je škoda, že přesně v půlce přijde změna a začíná jakoby nový seriál. Prvních šest dílů je čistá komedie, pak náhle nastává drama. Skoro to působí, že formát Čtvrté hvězdy se osvědčil natolik, že si i tentokrát televize objednala 12 dílů po půl hodině, a tvůrcům došly nápady, čím je naplnit. Divadelní hru jsem viděl, funguje skvěle, ale do seriálu bylo nad její rámec hodně připsáno a ne vždy k dobru věci. Mít to tak o tři slabší díly míň, byla z toho seriálová legenda. (23.11.2021)

Patřím mezi menšinu lidí, kteří se dabingu zastávají, troufám si tvrdit, že znám hodně našich dabérů, a byla jsem proto upřímně zvědavá, jak si Dejvice s takovým námětem poradí (divadelní hru jsem neviděla). A zklamání bylo nakonec větší než u "Čtvrté hvězdy". Počáteční díly nasadily laťku, která už nebyla překonána. Ráda si zavzpomínám na pohřební řeč pana Bartošky i na všechny výstupy pánů Preisse a Krobota, ale to je vše. Přehození výhybky z čistokrevné komedie k dramatu mi vůbec nesedlo. Velká škoda. (30.03.2018)

Zelenkovou devizou je schopnost vytvořit podivíny, ke kterým člověk velmi snadno přilne. Jedna hvězda proto padá za všechny nadšence z dabingového studia. Druhá je za skvělé herecké výkony v čele s Klárou Melíškovou. Její rozpolcená a snadno manipulovatelná Eva, která je ochotná pro úspěch použít i ženské zbraně, budí chvílemi naprosté pohrdání a v zápětí ji člověk lituje. Mě nejvíc bavil Václav Neužil v roli nadšence Pavla, jehož nápady oscilovali mezi genialitou a neprostým tupectvím. Třetí hvězda je za nostalgiii, kterou ve mě Dabing street dokázal vyvolat. Seriály, ve kterých se mísí humor s melancholií prostě miluju. Čtvrtou hvězdu si Dabing street zaslouží za využití skladby Little Fury Things pro úvodní titulky. Tu jsem do té doby neznal a hned se mi zalíbila.  "Na kokota musíš kokotsky!" (27.01.2024)

Ano, není to tak dobré jako Čtvrtá hvězda, ale vlastně ani nemohlo a snad ani nechtělo, protože tenhle seriál na to jde zase trochu jinak. Petr Zelenka o něm říkal, že ho točil hlavně pro pobavení a že ačkoliv ke konci trochu zvážní, pořád to nebude nic hrozného. Měl pravdu. Od prvního dílu jsem sledoval všechny ty postavy, které mi postupně byly z různých důvodů méně a méně sympatické, abych se na ně tuším v (před)předposlední epizodě díval se skutečným odporem, ale přitom mě pořád zajímalo, co s nimi bude. Je to zásluha dobrého scénáře a samozřejmě dobrých až výtečných herců. Humor je občas poněkud lacinější a sitcomové situace příliš okatě připravované, ale čert to vem, když jsem se vždycky tak těšil na další díl. (27.03.2018)

Už z dosavadních komentářů je jasně patrné, že Dabing Street je typický počin Petra Zelenky - hodně často se pohybuje mezi genialitou a trapností a v podstatě nic mezi neexistuje. Zelenka tu znovu vše staví na svém oblíbeném absurdním humoru a vskutku předvádí humor až geniální (Bartoškův monolog na pohřbu, postava Krobota, Kapitán Filcka nebo třeba vynikající monolog zhrzeného Neužila k Melíškové, který si myslím touží každý podváděný muž pronést alespoň jednou za život), na druhé straně ale také ten na hranici trapnosti (předposlední díl s postavou Martina Myšičky nebo duch Filipovského). S přibývajícími díly humor ustupuje a seriál se mění v melancholickou až nostalgickou podívanou s postavami, které se stávají čím dál většími losery, zároveň jim ale probleskuje naděje, že to může mít jen krátkého trvání. Závěrečný díl pak je takový smířlivý a nostalgický, navíc je v něm 11. září použito jako symbol konce starých časů, které se už nevrátí a je třeba se poprat s novou realitou. Famózní je obsazení, v němž vynikají určitě geniální Krobot, výborní Melíšková, Čermák a Neužil a samozřejmě i neuvěřitelně sexy Voříšková alias Pichna. I všechny menší role byly obsazeny výborně, takže herecky je seriál extratřída. Zmínit se musí i výborná hudba Jana Ponocného. Celkově vzato tak Dabing Street je v současné tuzemské seriálové produkci malým zjevením, i když vulgarit je tu někdy přespříliš, ono datování do devadesátých let je ne vždy dokonalé a některé vtipy jsou skoro trapné. 80 % (01.04.2018)