Král Šumavy

Už si nepamatuji, kdy jsem vlastně naposled Krále Šumavy viděl, dříve v dobách mých středoškolských let jsem ho příliš v oblibě neměl, dokonce jsem se pak na základě něj dlouhodobě vyhýbal válečným filmům. Ironií je, že se to za války vlastně vůbec neodehrává... i když skrze neustálé střílení to mír příliš též nepřipomíná, dobrovolní strážmistři se svým nadřízeným při svých akcích riskují mnohdy vlastní životy stejně jako za války. Asi takhle to v pohraničí mohlo tenkrát vypadat, vyčerpávějící služba na pokraji ohrožení života a rozhodně příčinou nebyli jen v prologu uvádění banderovci. Příběh mimo jiné o tom, kam až fanatismus (také v politice) může zajít... Ač je film často označován za propagandistický, myslím, že dnes již není problém dívat se na obsah i s otevřeným kritickým úsudkem nad chytáním agentů a úprchlíků, kteří prostě pro tehdejší systém znamenali klidně stejné zlo jako ti banderovští diverzanti. Nad filmařským mistrovstvím ze strany Karla Kachyni (ve znamenité spolupráci s kameramanem Illíkem) se asi není třeba zvlášť zastavovat. Budování napětí (často i skrze náznaky beze slova) a atmosféra prostředí "na konci světa" vyznívají ohromně působivě, Radovan Lukavský předvedl coby zásadový poručík Kot jednu ze svých nezapomenutelných hereckých kreací (z něj ten fanatismus i ohromné zanícení zbraněmi přímo dýchá). Výborné zpracování látky, působivá výpověď doby – s odstupem času skvělý zážitek. Zlatý fond československé kinematografie. 90% (18.12.2019)

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)

Jiřina Švorcová poprvé za pultem a hned na to v bahně, jak příznačné pro její kariéru.  Výstavní a režimem pochopitelně překroucená drsárna, kde Lukavský svými ostrými rysy řeže jednoho pohraničníka i diverzanta za druhým.  Když se s ním jde Jelínek projít v dešti, tak místo romantické procházky umře. Když pomáhá Valovi chytit Jiřinu, tak se jim utopí. Když honí diverzanta se samopalem, tak mu postřelí psa a když už usne, tak mu Vala ukradne klíče. Vše se prostě točí kolem poručíka Kota, což mě přivádí k myšlence, že tahle depresivní a temnostinná akční pohádka mohla být lehce odlehčena, kdyby Menšík při oslovování nadřízeného Kota třeba lehce zadrhával...   Formálně nádherný dobrodružný thriller. (04.11.2022)

Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? (15.07.2013)

Je to zvláštní a ty co mne znají to jistě udiví, ale Krále Šumavy jsem dnes viděl poprvé. A to si libuji ve filmech z padesátých let. Je to asi podobné jako kdyby milovník komedií viděl až nyní Marečku podejte mi pero. No, je to tak. Čekal jsem všelicos a dostalo se mi více než koukatelného filmu. Samozřejmě může za to Kachyňa i děsuplné ztvárnění Šumavy. Ta opravdu umí být taková, s hustými mlhami, rašeliništi, polorozpadlými hřbitovy i opuštěnými hamry. Sám ji dobře takovou znám. A co teprve tenkrát! Po divokých odsunech Němců, kdy zahrady zarůstaly, domy a samoty pustly a vše si brala příroda zpět. Do toho všeho vsadil režim příběh o agentech a převaděčích, bývalých pašerácích. A o naší chrabré pohraniční stráži bránící republiku lidu, který si v roce 1948 jako jedinou vůdčí stranu zvolil KSČ. Skutečnost byla samozřejmě jiná. Samosebou divoké hvozdy Šumavy byly jedním z posledních míst, kudy se dala rudým morem naplno zasažená republika opustit. Nejden z našich letců, duchovních či naše inteligence tudy prchala do spásné náruče svobodného světa. To se soudruhům nelíbilo a tak museli zdůraznit jak to s přecházejícími je a západní agent, to je na lid dobrý strašák! Jednu falešnou hranici dokonce postavili sami! Prchající tak tu skutečnou ani nepřeběhli. Mne však udivuje, že tato dosti tendeční zápletka byla točena až tak pozdě. Rok 1959 je totiž už daleko za dobou budovatelských filmů plných rozjařeného nadšení, pětiletek a honu na všelikajé zakuklené tovární a západní agenty. Udělat z agentů ,,jen'' pašeráky, oprostit jej od ideologie, mohl to být hodně dobrý film. Já chápu, že zadání bylo jasné a tak Kachyňa dělal co uměl a udělal to slušně. A koneckonců kdo o tom nic neví, té propagandy si tam možná ani nevšimne... Herci hráli výborně, hlavně Lukavský, Vala a po hříchu i soudružka Švorcová. Dávám za tři šlépěje v rašeliništi! * * * (03.12.2016)