Spoorloos

Netuctový záporák Bernard-Pierre Donnadieu s neokoukaně zapamatovatelným obličejem, jistým tajemstvím i hrdinským činem na kontě, patří spolu s posledními 45 minutami k tomu nejzdařilejšímu na tomto oceňovaném nizozemském thrilleru. Závěrečná pointa je děsivým, zároveň však originálním překvapením a případné utnutí filmu s takovou pointu bez dalšího očekávaného děje, zneklidňuje-li vyústění v dostatečné míře, tu kupodivu nevnímám jako mínus. Mysteriózní vyprávění s postupným vytvářením obrazu o životě ústřední záporné postavy se dost vydařilo a celkový dojem do jisté míry pozdvihuje i fakt, že Spoorlooos je svým zpracováním skutečně jiný oproti většině klasických thrillerů s tématem únosu ženy či dítěte. Jenže ono jiné pojetí na mě celou první hodinu, která se mi strašně táhla a budila zvláštní chlad, nefungovalo, překousával jsme se ní často se slabým zájmem, atmosféra na mě působila spíše jen v krátkých záblescích a zvláště hlavní hrdina jménem Rex vyvolával ve mně nevýrazný až lhostejný dojem. [65%] (28.08.2023)

Frantíci se spojili s Nizozemcema a vytvořili krásný eurohoror/thriller, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru. Sledujeme zde dva paralelní příběhy. Ten první je o muži, který hledá svou ztracenou přítelkyni, o kterou přišel když spolu jeli na dovolenou do Francie. Ten druhý je o spořádaném profesorovi s dobrým společenským postavením, ženou, dvěma dcerami a pěkným bydlením, ovšem taky se snem unést nevinnou ženu, se kterou by si mohl dělat co by jen chtěl. Příběh se rozvíjí poměrně pomalu, což ovšem na druhou stranu dává prostor pro poznání postav a jejich motivací. Ke konci, kdy už je Rex blízko k zjištění skutečné pravdy o zmizení své přítelkyně, jsem byla natěšená na to, jak se vše vysvětlí a jak bude vypadat závěr. S obojím jsem byla velmi spokojená, což se mi zase tak často nestává, protože málokterý filmař (alespoň z mého úhlu pohledu) dokáže natočit závěr, který by byl adekvátní. Zde se to povedlo na jedničku. Spoorloss rozhodně jen tak z hlavy nedostanu a proto si svoje čtyři hvězdičky zaslouží. (24.02.2012)

Veľmi dobrý film, ktorý sa ale úplne nevyvíja podľa mojich predstáv, pretože začiatok-úvod a koniec-záver, ma vskutku vydesili na smrť, najmä posledná filmová sekvencia, ktorú radšej ani prezrádzať dopredu nebudem, lebo by som načisto pokazil, čo sa režisér snaží po celý čas budovať-Je to veľká NEISTOTA Rexa Hofmana, ktorému sa doslova VYPARILA priateľka Saskia Wagter, keď vyštartovali z Holandska s cielom do Francúzska, a práve u „Galtského kohúta” , na jednej z mnohých čerpacích staníc bola unesená SOCIOPATOM Raymondom Lemorneom, ktorý žije navonok-usporiadaný rodinný život, s manželkou i dvomi dcérami, ale ani ONY netušia, čo sa skrýva za jeho temnou stránkou ? Uplynú nejaké roky, ale ani tie nepresvedčia Rexa, aby to už konečne vzdal ! Vyzve v televízii dotyčného, aby sa mu postavil ZOČI-VOČI, a to je zatiaľ nespomínaný STRED FILMU, keď sa hrá mačka s myšou, a kto je kto, nie je zložité vydedukovať. O šialencovi som sa toho dozvedel oveľa viac, akoby bolo vôbec vhodné. Najprv zachránil topiace sa dievča, aby vzápätí urobil z toho dokonalé OPOZITUM, ktoré mi nie je po chuti, a mám z neho ešte teraz, pri písaní recenzie-extrémne husiu kožu ! Tento desivý THRILLER má niečo do seba, a to už z toho parného dôvodu, ako sa po celý čas pozerá na Raymonda, ktorý nemá absolútne žiadne výčitky svedomia, nikto a nič-s ním ani za pád nepohne !!! (01.09.2018)

Zásadný problém nastal hneď v úvode, kedy je dokonale potlačená veškerá logika konania postáv. Od tohto momentu som sa už viezol na vlne, ktorú mi ani omylom nebolo zapotreby, pričom čím viac išiel snímok príbehovo vpred, tým viac mi prišiel absurdnejší. Neviem, prišlo mi to celé dejovo úplne “jebnuté” .. (12.04.2022)

Netradične poňatý thriller, ktorý dokáže minimalistickou prácou s jednoduchým príbehom docieliť atmosféru, kedy nie je človek silene napätý, ale tempo snímku ho drží v očakávaní, čo ďalšieho príde (veľmi dôležité je vedieť o filme, čo najmenej - v odhaľovaní ďalšieho vývoja príbehu je to najväčšie čaro tohto dielka). Zaujímavé je aj spájanie časových rovín (prepletanie z pohĺadu obete a páchateľa do záverečného finále). A ešte treba spomenúť predstaviteľa psychopata B.P. Donnadieua, ktorý opäť raz poukazuje nato, že najsilnejšie vynikne tlmený prejav (ako napr. Bob Hoskins vo Felicia´s Journey alebo záporné úlohy Robina Williamsa) - t.j. najväčšiu silu má záporák, ktorý pôsobí neškodným dojmom. Celkovo teda skvelá ukážka poctivého psychothrilleru made in Europe (us remake som doteraz nevidel - ale som zvedavý naňho najmä z dôvodu ako s tak citlivou látkou naložili američania a či sa z psychothrilleru nestratilo slovíčko psycho), ktorá síce nespôsobí zimomriavky, ale ktorej sila je v pokoji, ktorým buduje atmosféru až do neznesiteľnosti. (19.07.2005)