Alone
Réžia:
Otakar FaifrScenár:
Otakar FaifrKamera:
Otakar FaifrHrajú:
Luba SkořepováObsahy(1)
Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. (Media Offline)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Jak to mám ve zvyku, před filmem si nic nezjišťuji. Nic jsem předem nečetla a posadila se do sedadla s tím, že se dívám na dokument o Lubě Skořepové. Obsah mě poněkud zaskočil, chvíli trvalo, než jsem pochopila, že to byl záměr. Pro někoho to může být škojící, pro jiného hodně pravdivá výpověď o konci člověka, zde umocněná skutečností, že jde o známou herečku. Kdo chce zavírat oči, může odejít ze sálu nebo vypnout televizi. ()
Dokument působí téměř tak, jakoby člověk v určitém věku ztratil vlastní osobnost. Zbyde pouze strach, křečovitost a jakási smutná agrese plynoucí z pocitu nepochopení. Emoce se vyjadřují hůř a stále více se zmenšuje škála na oné paletě emocí. O Lubě Skořepové se v dokumentu téměř nic nedozvíte, dozvíte se ovšem o tom, jak neobyčejně je lidský život pomíjivý, jak tísnivá je samota a pocit, že jsme světu ještě dlužni nějakého záslužného činu. Paní Skořepová měla v podstatě jedinečnou příležitost "něco" skutečně předat, bohužel viděla pouze směr, kterým byla učena od mládí. Nebyla schopná přijmout jinou skutečnost, než tu vlastní. V opačném případě by se byla schopná ohlédnout zpět nebo minimálně kolem sebe. ()
to ze je to o staří to všichni víme, ale je to hlavně o vrtochách staré dámy, ktera je slavná herečka, jako mlada si prý vysnila ze bude jednou sama a bude si moct delat co bude chtit...no tak se ji to na stara kolena vyplnilo, ale mozna se ani moc nedivim proč, v jejim byte to vypada jako nekde na skladcea smrdi to uz ze záběrů, hrůza... nikde pro ni nemaji roli a ona nema peníze na zaplaceni podnajmu... nema děti, jen nejakeho synovce ktery se s ni vyfotil na jeji smrtelne posteli a fotky prodal do bulvaru, hyenismus:-/ film bych přirovnala k dílu lesk a bída kurtizán, ale v tomto pripade je to lesk a bída herečky. Tak dopadne zivot v osamoceni, kdyz mela slavu, jako by se upsala dablu a za ten nadherny zivot, se pak trapi sama... film je to smutny, někdy trapný, děsivý, a někdy i odsuzující...a zároveň si říkám byl to scénář-fikce, nebo pravda...? ()
Luba Skořepová sice souhlasila s natočením dokumentu a snad i viděla produkt sestříhaný, nicméně se nemohu ubránit dojmu, že bylo zneužito její situace staré opuštěné herečky, která se zoufale snaží dál žít prací, že jsme se spolu s autorem dokumentu vloupali do její vnitřní i vnější nouze. Že se jaksi nepatří nakukovat jí do nemytých hrnců, nepořádku bytu, ťapkání v jedné ponožce. Být odhalena do vnitřní i vnější nahoty, abychom viděli, že stáří může být prožíváno jako smutné a lítostivé??? ()
Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký. ()
Reklama