Alone
Réžia:
Otakar FaifrScenár:
Otakar FaifrKamera:
Otakar FaifrHrajú:
Luba SkořepováObsahy(1)
Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. (Media Offline)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba. ()
Luba Skořepová sice souhlasila s natočením dokumentu a snad i viděla produkt sestříhaný, nicméně se nemohu ubránit dojmu, že bylo zneužito její situace staré opuštěné herečky, která se zoufale snaží dál žít prací, že jsme se spolu s autorem dokumentu vloupali do její vnitřní i vnější nouze. Že se jaksi nepatří nakukovat jí do nemytých hrnců, nepořádku bytu, ťapkání v jedné ponožce. Být odhalena do vnitřní i vnější nahoty, abychom viděli, že stáří může být prožíváno jako smutné a lítostivé??? ()
Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký. ()
to ze je to o staří to všichni víme, ale je to hlavně o vrtochách staré dámy, ktera je slavná herečka, jako mlada si prý vysnila ze bude jednou sama a bude si moct delat co bude chtit...no tak se ji to na stara kolena vyplnilo, ale mozna se ani moc nedivim proč, v jejim byte to vypada jako nekde na skladcea smrdi to uz ze záběrů, hrůza... nikde pro ni nemaji roli a ona nema peníze na zaplaceni podnajmu... nema děti, jen nejakeho synovce ktery se s ni vyfotil na jeji smrtelne posteli a fotky prodal do bulvaru, hyenismus:-/ film bych přirovnala k dílu lesk a bída kurtizán, ale v tomto pripade je to lesk a bída herečky. Tak dopadne zivot v osamoceni, kdyz mela slavu, jako by se upsala dablu a za ten nadherny zivot, se pak trapi sama... film je to smutny, někdy trapný, děsivý, a někdy i odsuzující...a zároveň si říkám byl to scénář-fikce, nebo pravda...? ()
Pro celkové vyznění dokumentu bych potřeboval nahlédnout tak trochu za kameru, respektive do mysli scénáristovi, a stejně tak paní Skořepové. Nejsem si totiž vůbec jistý, jak moc je film zinscenovaný nebo jestli je zcela syrový, spontánní, především ze strany hlavní protagonistky. Ať tak nebo tak, nepříliš veselá podivaná na to, jak někteří lidé odchází z našeho světa opuštění a osamělí. To je totiž něco, co se naší společnosti stále nedaří efektivně, zároveň ale také citlivě a důstojně řešit. A bohužel někdy mám i silně nepříjemný pocit, že se o to v podstatě ani nesnažíme. V tomto ohledu je nejdůležitější začít sám u sebe a svých blízkých. 70% ()
Reklama