Ostrov děsu

Zaháľkové ničnerobenie a pofajčievanie skupinky ľudí na ostrove sa postupne mení na odkladanie niektorých z nich v igelitových vreciach do chladiaceho boxu s hovädzími polkami, jahňacinou a ovocím. Tak ako aktéri týchto presunov vyvaľovali na seba oči v slastnom ničnerobení, či hrách pudov, tak vyvaľujú oči i po smrti. Na kratochvíle protipohľadov, polihovania, pobiehania pri mori a popíjania však vzrastajúci objem ľudského mäsa v mrazáku žiadny podstatnejší vplyv nemá. A tak sa v objatí dekadentného ničnerobenia, pastelových farieb, priznaného humoru a odťažitého elektropopu talianskeho strihu slastne, bez nejakých skutočne nervydrásajúcich scén dostaneme k záveru, ktorý ma napadol už pri úvodnej scéne s hojdačkou. Vďaka tomu celkové hodnotenie znižujem, no zátišia mŕtvol s jablkami, hroznom a citrusmi, či cinkanie sklenených guličiek valiacich sa dole schodmi do bazéna ostanú zapísané v osobnej kinematografickej pamäti. (06.05.2012)

Na ceste niekde medzi novovlnovou pocitovkou ako Zväčšenina a plnohodnotným giallom. V žiadnom prípade nejde o horor, ale o štýlové krimi, ktoré spolieha na krásne ženy, elegantné letné šaty a spodné prádlo a modernú luxusnú vilu na horúcom opustenom ostrove. Bavov cit pre vizuál tu pravdaže je, ale na rozdiel od jeho vrcholných diel nevystupuje z dobového priemeru. Odhliadnuc od toho zápletka je nezaujímavá a napätie tu nie je žiadne. Edwige Fenech je nádherná a skoro mi srdce zovrelo, keď to vyzeralo, že umrie hneď v prvej scéne. Chvalabohu to bol len falošný poplach. (24.11.2020)

Slabší kousek z filmografie žánrového klasika. Skupina mužů a žen zůstane uvězněna na ostrově. A zatímco profesor odolává nabídkám v řádech milionů dolarů za svůj tajný vzorec, umírá jedna postava za druhou. Mrazicí box se plní mrtvolami a nikdo se není jistý životem. Hodně se povídá, postavy se procházejí či pobíhají a do toho se objevují mrtvoly, až si jeden vzpomene na Čtyři vraždy stačí... Napětí pozvolna stoupá až k závěru, žádný velký šok se ale nekoná. Gore nulové, nahota jen v náznaku a hudba tentokrát tuctová. Pochválit lze hlavně krásné ženy a báječné interiéry dokazující, že Italové jsou národem s vrozeným smyslem pro estetiku a umění. A obraz od Joana Miró je naprosto skvělý! (22.01.2023)

Toto sa mi vobec nepodobá na to, že to natočil môj najobľúbenejší režisér. U majstra Bavu ide len a dúfam, že to tak aj ostane, o druhý film, kde som musel dať len 2*. Prvým bola planéta upírov, ale u gialla som to vobec nečakal, že to dopadne takto. Celý príbeh zasadený na opustený ostrov, kde je len niekoľko postav je skvelý. Po Bavovi to skúšali viacerí a niektorí aj uspeli. Lenže to nie je tento prípad. Ja som napríklad vobec nepochopil postavu Isabel. Všetci o nej vedeli, ale nielenže ju nikto neobviňoval z vrážd, ale ako keby na ňu celkom zabudli, že tam je i jedna z postav povedala, že sme tu už len traja a tak len niekto z nás môže byt vrahom, ale s Isabel boli štyria. Silný nie je ani v dialógoch a vonkoncom nie vo vraždách. Sú tu len naaranžované mŕtvoly. Čakal som, že aspoň Edwige dostane viac priestoru, ale ani to sa nestalo. Jedine čo mi trocha utkvelo v pamäti boli scény z mrazáku, kde sa vo vreciach hojdali mŕtvoly. Z toho išiel taký nepríjemný pocit a k tomu výrazne pomáhala hudba. A to je asi aj jedine začo môžem dať slabú 2*, keďže všetko ostatné sa nevydarilo. (13.03.2022)

Děs, tedy filmařský. Nudná a nezáživná variace na Deset malých černoušků, kde se víceméně stále chodí na procházky po ostrově, asexuálně flirtuje a vraždí mimo zájem kamery. Nálezy naaranžovaných mrtvol a jejich skladování v chlaďáku společně s hovězí čtvrtí (kde se tam vlastně vzala?) je vlastně tím nejzajímavějším, plus tedy až surrealistická scéna s námořníky, kterou jsem do teď plně nepochopil.  Že ale tohle někdy napíšu o filmu s mou femme fatale Edwige Fenech od Bavy, to bych si nikdy nepomyslel.  Bavovy tvůrčí schopnosti si zřejmě na tomhle ostrově  ale vybraly dovolenou.  Co naplat, i mistr se tesař jednou utne. (16.09.2022)