El Dorado

Saura se, nejspíš v zájmu "historické věrnosti", tak moc utápí v repetivním předvádění nekonečných půtek o moc a vůdčí pozici v dobyvatelské výpravě, až na tu samotnou výpravu, tedy putování nepřátelským peklem a prodírání se džunglí požírající těla i duše španělů, tak trochu zapomněl. Zajímavé, drsné a výpravné zpracování legendy, ale Herzog tak se svou verzí definitivně vede. A to nejen díky geniáně šílenému Klausu Kinsi. 7/10 (04.10.2012)

Saurovo El Dorado trumfuje Herzogova Aguirreho ve všem kromě představitele hlavní role - na mladého Kinskiho se děda Antonutti prostě nechytá. Ale jinak je to výpravnější, dějovější, lépe rozpracovávající postavy (Dona Ines, která pro svou ochranu střídá partnery), historicky přesnější a filmařsky srovnatelné. Byť ke konci už bylo všechno to paranoidní vraždění až komické. Každopádně pokud vás to téma zajímá, nenechte si ujít ani jeden z obou filmů. (04.03.2021)

,,LOPE DE AGUIRRE, VLÁDCA SLOBODY, SNÁĎ TI BOH ODPUSTÍ..." __ Aj keď nerád, film som si pozrel na 2x, najprv zhruba do polovice a potom zvyšok. Porovnanie s Herzogom sa priam ponúka a treba ho aj využiť - veď koniec koncov, koľko filmov o tomto conquistadorovi bolo doposiaľ nakrútených? Oproti Herzogovmu dielu je El Dorado snáď vo všetkých oblastiach slabším filmov, no neznamená to, že by sa nejednalo a dobre nakrútené dielo. Kým u Herzoga je vo všetkých tých ,,potiacich" sa a špinavých záberov nekonečná džungla skôr peklom, u Saura s mnohými presvietenými zábermi akoby netvorila až tak dôležitý element, i keď potrebný nádych mystiky sa nájde aj tu. Rovnako tak je to s duchovným rozmerom, ktorým bol Aguirre celý presiaknutý, v El Dorade, je tiež badateľné ,,čosi viac", avšak výraznejšie až v závere inak skôr dobrodružne sa tváriaceho filmu. Úprimne, prvá polovica filmu na vtiahla omnoho viac než tá druhá (videl som ju až o pár dní neskôr), pri ktorej som sa už nevedel poriadne sústrediť a všetky tie ostria mečov v každej druhej či tretej scéne niekoho likvidujúce, boli postupne až otupné. Omero Abtonutti ako Aguirre bol však absolútne skvelý. Saurovmu El Doradu dávam rovnaký počet hviezd ako Herzogovmu dielu, avšak kým ,,Aguirra" možno ešte poctím ich plným počtom, u El Dorada niečo také nehrozí. (31. hodnotenie, 4. komentár k filmu) (06.03.2011)

Samozřejmě nabízí se srovnání s Herzogovým arcidílem "Aguirre, hněv boží", které vypráví o té samé historické postavě a ještě tak ve 40.minutě jsem si říkal "Nic moc, chybí tomu ta osudovost a tíha Herzogova majstrštyku", ale od násilné smrti králova místodržícího film nabere velké obrátky, zvrat střídá zvrat, zrada zradu a morduje se tu jak v Shakespearovi. Film ve 2.půli skvěle graduje a přiznivci autenticity potěší věrná výprava a některé silné, nepřikrášlené mordýřské scény. Krátká pofilmová debata s panem režisérem potěšila, Saura je velice vtipný pán, také se omlouval za přemíru násilí ve filmu, ale sdělil, že jen věrně zpracoval dobové kroniky. Herzogův film označil za lživý ("Nedal si s reáliemi a skutečností moc práce") a jako odpůrce násilí ve filmu se svěřil, že proto neuznává Tarantina, i když ten samotný se naopak o Saurovi vyjadřuje velmi hezky. Celé kino se smálo. (22.07.2012)

El Dorado je krásný příklad toho, jak působivě lze vyprávět pomocí média filmu. Hlavní roli zde hraje příběh, který zcela určuje tempo filmu. Nejedná se ale o pouhou ilustraci literární předlohy (pokud lze za literární předlohu považovat někdy více někdy méně spolehlivé záznamy z dobových kronik a deníků), podřízenost ději je v tomto případě spíše výsada než absence dostatku tvůrčí kreativity. Saurovo pojetí příběhu o Aguirrovi by šlo nejvýstižněji označit jako filmový epos. „Rýmy“ kamery a „verše“ střihů zde pouze dotvářejí a podtrhují děj. A je to právě toto dotváření a potrhávání, které umožňuje působivost vyprávění. Místy až impresionistické snímání přírodních scenérií a ve vánku povlávajících záclon, závěsů a sítí v interiérech lodí se propojuje s explicitními scénami vraždění a intrikánským bojem o moc. Opulentnost některých záběrů však není projevem kýče, ale dokonale zapadá do kontextu dané scény. V duchu vyprávění„smrt čeká na každého a výpravy se začíná zmocňovat strach“ Saura inscenuje obrazy podobající se malířským plátnům a nechává je zapadat mezi horečkou a stihomamem stižené dobyvatele. Postava Samotného Aguirra, coby fanatického vůdce, není akcentována od začátku, ale vyplouvá na povrh s tím, jak se zhoršují podmínky a roste beznaděj účastníků výpravy. Saurovo z formálního hlediska konvenčnější dílo, tak vyzdvihuje samotný příběh coby podstatu filmu. Na rozdíl od Herzogovava lyrického pojetí příběhu, kde v hlavní roli vystupuje fanatismus a šílenost personifikovaná na osobu Klause Kinského. [LFŠ 2012 – host: Carlos Saura] (29.07.2012)