Čarodejná láska

Priznám sa, pristupoval som k tomuto filmu s miernym dešpektom, pretože tanec ako umelecké vyjadrenie uznávam, ale nijako zvlášť neobľubujem, rovnako ako clivé španielske piesne. Príbeh pojednáva o láske až za hrob s trochou mágie, dialógov tu síce zopár je, ale väčšina deja je stvárnená tancom a hudbou. Nemôžem si pomôcť, ale film mi výpravou aj poňatím evokoval niektoré slovenské televízne inscenácie z ľudového prostredia, akurát namiesto krojovaných lúčničiarok krepčiacich medzi umelými drevenicami tu v podobne nakašírovaných kulisách chudobného slumu tancujú flamenco sošné Španielky. V tomto ohľade je na čo pozerať, choreografia je vypiplaná, tance pôsobia veľmi zmyselne a nechýba ani baletný súboj na nože. Kvalitná záležitosť, bohužiaľ nie som cieľovka. Tri a pol vtáčika v hniezde. (vďaka Willy Kufaltovi za zaradenie do premietania) (03.05.2024)

Čarodějná láska Carlose Saury je návratem k prapůvodní podstatě flamenca - k lásce, tanci, zpěvu a smrti v cikánském temperamentu vášně života. Saura vychází ze stejnojmenného baletu, zřejmě nejslavnějšího díla hudebního skladatele Manuela de Fally z roku 1915 (do roku 1925 vzniklo devět rozdílných verzí) na libreto spisovatelky Maríe de la O Lejárragy Garcíy (byla to manželka zde zmiňovaného Gregoria Martíneze Sierry), čerpající z cikánské hudby a literatury. Saura si skutečnosti upravil, a nezatajuje prostředí filmového studia, v němž nechal vytvořit stylové kulisy pro svou třetí spolupráci se slavným tanečníkem flamenca Antoniem Gadesem (ten si stejnou roli zkusil již ve filmu z roku 1967). Čarodějná láska, to jsou starobylé, vlastně až archaické náboženské struktury. Španělsko (nejen cikánské etnikum) si uchovalo velkou část z římského (ve skutečnosti jsou to prapůvodní indoevropské kořeny) dědictví: při pobožnosti Parentalia se mrtví vracívali na zemi a sytili se potravou na hrobech, při obřadech Lemuria se mrtví zas vraceli, navštěvovali domy i své potomky, jež se zaříkávali proti odvlečení, a mundus neboli jáma do podzemního světa se otevírala ještě v dalších třech dnech do roka. A dochází zde rovněž k použití rituální výměny v jisté obdobě obřadu devotia. Flamenco je zejména prostředkem iniciačních zkoušek, znovuposvěcuje život, očišťuje, připravuje a provádí universální obnovení. Flamenco je pulsem života, je tou nejdůstojnější esencí lidského pudu, je nejhlubším životním prožitkem. Láska má mít romantického hrdinu, tím je Carmelo (dobrý Antonio Gades), cikán, jenž svou vyvolenou miluje snad již od narození. V čarodějné lásce zajatá je zde Candela (pozoruhodná Cristina Hoyos), život se smrtí nemají pevné rozhraní. Mezi výrazné postavy patří nevěrný muž Candely José (Juan Antonio Jiménez), jenž pro jinou láskou hoří i čest její brání, a dále Lucía (Laura del Sol), jež ve své podstatě je prapříčinou veškerého běsu lásky. Čarodějná láska, to je flamenco ve své nejpůvodnější podobě a ve své nejvelkolepější kráse, neboť znovuposvěcuje a obnovuje důstojnost lidského života, vyjevuje nejhlubší city, je komunikačním prostředkem. Navíc odhaluje staré zvyky a životní potřeby. Vášeň, toť největší cikánský dar životu! Velmi stylový taneční požitek! (30.10.2022)

Muzikál s unikátním vizuálním stylem, navozuje zvláštní atmosféru magickýho realismu. Příběh se odehrává na obrovským jevišti s papundeklovýma kulisama 360° kolem dokola, na kterým má kamera úplnou volnost pohybu, a čehož nápaditě využívá. Dobrá scénografie, choreografie, hra se světlem a prostorem. (26.06.2023)

Pro mne je toto vrchol Saurovsko-Gadesovské trilogie. O děj ani moc nejde, jde o atmosféru a o tanec. To flamenco je teda něco-uhrančivého, podmanivého, čarodějného...nemusejí znít slova, přesto přesně víte, o co zrovna jde. člověk má chuť vstát a jít si zatančit s nimi. Ale jelikož to neumím, tak aspoň zatleskat do toho podmanivého rytmu... (05.07.2012)

Můj druhý viděný „taneční“ Carlos Saura a oproti starší Carmen (1983), na níž mě fascinovalo a dovedlo mě k plnému hodnocení mj. prolínání dramatu ze zkoušené baletní hry s reálným děním mezi vztahy umělci-tanečníky, jsem se tentokrát dočkal přeci jen klasičtějšího inscenování tanečního dramatu, do aranžovaných exteriérů evokujících tematicky nějakou tu cikánskou kolonii. To však vůbec nemusí být výhradou směrem k pořád působivému a nezaměnitelnému zážitku (byť možná subjektivně tentokrát lehce slabšímu), protože bohaté dění plné zpěvu, tance, hudby s vyladěnou choreografickou stylizací ten zážitek po většinu i přináší, třeba už jen v napínavé sekvenci „šermířského“ souboje. Celkově mě nejvíc nadchla první třetina, nicméně ani později v této vášní protkané romance ze země toreadorů nechybí překvapení či zpestření v podobě fantaskního prvku, vtipu třeba ve veselé písničce pradlen o „ptáčkách“ nebo závěrečný tanec s gradujícím milostným trojúhelníkem až čtyřúhelníkem. [75%] (28.04.2024)