Já, truchlivý Bůh

Námět mi připomněl Muže, který miloval ženy od F. Truffaut, ten však vznikl až o několik let později a rozhodně nebyl tak vtipný jako Truchlivý Bůh. Landovský s Kopeckým totiž nejenom, že dobře hrají, ale také umějí pobavit diváka, a o to v tomto případě šlo až na prvním místě. PS: Je škoda, že představitelka Jany, tedy Hana Lelitová, se již na filmovém plátně příliš neobjevila. (14.02.2014)

Kdo nezažil nepochopí. Když má někdo jako koníčka lov žen, musí jednou za čas narazit na nedobytnou ženu, která ho přivede k nepříčetnosti. A když je ta ženská ještě navíc taková ta profilová blbá blondýna, je to k zbláznění. Proč se na to nevykašlat? Protože to nejde- ta blbost té ženské je tak obrovské afrodiziakum a výzva, že se to prostě nedá. Podstatou úspěchu je se přizpůsobit úrovni hodnot a uvažování oné nedobytné ženy. Je to nadlidský úkol a proto je to takovej mazec. Musíme si uvědomit, že v tomto případě jsou si svět muže a dobývané ženy skutečně intergalakticky vzdáleny a pohlavní styk taková žena s vámi spáchá jedině jako náhodnou činnost probíhající během pro ni zajímavé hry nebo báječného výletu. Základem je neprozradit se, že vám jde jen o to jedno. Miloš Kopecký je přesně v této situaci, zacyklí se a zoufale dolézá. Když si uvědomí, že všechny trumfy už vyházel a nemůže zvítězit, předhodí blondýnu svému kamarádovi se zoufalým plánem na zprznění, který doufá, že nakonec nevyjde. Ale past sklapne a chytí se do ní úplně všichni. A to je ta genialita scénáře. Skvělý film. 85% (05.02.2015)

Trocha toho Brna, trocha toho mlsného kocoura pana Adolfa, trocha toho falešného dirigenta aténské opery. Nu, tento krutý žert z povídkové sbírky Směšné lásky je přehlídkou na téma ego a já. Není to radostná podívaná, pouze je svým způsobem fascinující sledovat, kterak ono ženské blond devatenáctileté ego přerůstá ono přezrálé ego bonvivána mezi čtyřicítkou a smrtí. Ačkoli shledávám u sebe poněkud náročné hobby pročíst důkladně množinu české literatury adaptované pro film, Kunderu si skutečně odpustím. (14.08.2016)

„Protože ja chci vas zachranit! Vidim pani Štenclova, že vam musim říct všetko, vy ste nenapravitelny věřidlo! Von opilec to nic, on je hrozny ten, ee soupostelnik!“ O 2 roky starší TV verzi ani knižní předlohu neznám. Film mě však chytl hned. V úvodu reáliemi Brna, hned na to Kopeckým a jeho vtipnou komunikací (a také manipulací) s diváky. A když se k tomu přidá ještě Landovský (s odzbrojující, lámanou češtinou), zábava je dvojnásobná. O to víc zamrzí, že tu a tam snímku dojde šťáva, aby pak tempo filmu (naštěstí) 1 z výše zmíněných zase vyhnal „z nuly až na 100“. To mi brání udělit této zábavné a co životních postřehů trefné hříčce 5*. „Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti, bez celého toho erotického hlupství. Cítili sme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci. V lásce to je naopak. Tam se pořád každej považuje za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky, takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě. Láska je, pánové, příšerná služba!“ (18.01.2017)

Tak na produkci roku 1969, kdy se většinou točily nějaký zběsilý politický jinotaje a alegorie, je to celkem dobrý. Hlavně tedy díky Landovskýmu, kterej je jako otroubený buranský Řek nezapomenutelný ("inteligent.... prase"). Druhá půlka příběhu se snahou o pointu a nějaké rozuzlení, mě akorát otravovala. Nějak jsem moc nechápal, proč se Kopecký tak moc snažil obtáhnout zrovna takovou nesympatickou krávu, kterou ztvárnila Hana Lelitová. Kopecký podává standardní výkon, ale tyhle jeho role starejch mlsnejch kocourů jsou všechny podivuhodně zaměnitelné. A taky mám dojem, že všechny ty role noblesních a šaramantních intelektuálů - snobů, do kterých se tak rád stylizoval, akorát měly zastřít celoživotní frustraci z nedokončeného středoškolského vzdělání. (12.09.2011)