Já, truchlivý Bůh

Tentokrát musím výběr filmového představení naší profesorkou pro zakončení školního roku přímo velebit. Čekala jsem krapet zatuchlou nudu, ale opak byl pravdou! Kopecký házel jednu hlášku za druhou, až jsem chvílemi litovala, proč už se dnes nenatáčí takové filmy místo těch trapných pseudokomedií o balení. Pojmenovat literárního kritika Jebavý, to se Kunderovi opravdu povedlo. Když pronesl Landovský jakožto Řek snažící se kamaráda zbavit obstarožní nápadnice, že Adolf je soupostelník, film aspiroval na pátou *. Adolfovy promluvy k divákům byly vynikající, pěkně nás na konci všechny nachytal, až jsme se málem styděli:) A pánové by si měli vzít k srdci jeho radu, že když to nejde ani napotřetí, jděte od toho! (26.06.2008)

Forma príbehu je pomerne originálna. Rozprávač aj hlavná mužská postava aktívne vstupuje priamo do obrazov minulých udalostí, komentuje ich z hľadiska odstupu daného dnešným poznaním a vyústením popisovaných udalostí. Ponúka tak ironický, seba ľútostivo sebakritický komentár na svoju ex-lásku, ktorá sa ňou vlastne nestala. Mladučká študentka je totiž viac než skúseným postarším zvodcom zaujatá atrakciami v podobe úspešných spevákov a dirigentov. Očarujúci svet umenia je pre ňu tak fascinujúci až podľahne perfektne rozohranej jednoaktovke. Nejedná sa však o plánovane epizódnu záležitosť, jednoaktovka sa predlžuje do podoby nikdy nekončiacej divadelnej hry života s vyfabulovanou láskou a jej plodom. Prílišná literárna zaťaženosť - zrejme vplyv populárnej knižnej predlohy Milana Kunderu - spôsobila, že napriek nespornému Kopeckého hereckému majstrovstvu je film príliš urozprávaný a mnoho viet mohlo ostať radšej ležať kdesi medzi stránkami knihy. Nasilu povyťahované bonmoty, miestami upravené pre potreby filmu, totiž divácky skôr uspávajú ako osviežujú. (02.04.2014)

Kdo nezažil nepochopí. Když má někdo jako koníčka lov žen, musí jednou za čas narazit na nedobytnou ženu, která ho přivede k nepříčetnosti. A když je ta ženská ještě navíc taková ta profilová blbá blondýna, je to k zbláznění. Proč se na to nevykašlat? Protože to nejde- ta blbost té ženské je tak obrovské afrodiziakum a výzva, že se to prostě nedá. Podstatou úspěchu je se přizpůsobit úrovni hodnot a uvažování oné nedobytné ženy. Je to nadlidský úkol a proto je to takovej mazec. Musíme si uvědomit, že v tomto případě jsou si svět muže a dobývané ženy skutečně intergalakticky vzdáleny a pohlavní styk taková žena s vámi spáchá jedině jako náhodnou činnost probíhající během pro ni zajímavé hry nebo báječného výletu. Základem je neprozradit se, že vám jde jen o to jedno. Miloš Kopecký je přesně v této situaci, zacyklí se a zoufale dolézá. Když si uvědomí, že všechny trumfy už vyházel a nemůže zvítězit, předhodí blondýnu svému kamarádovi se zoufalým plánem na zprznění, který doufá, že nakonec nevyjde. Ale past sklapne a chytí se do ní úplně všichni. A to je ta genialita scénáře. Skvělý film. 85% (05.02.2015)

Velmi zdařilá filmová adaptace stejnojmenné Kunderovy povídky z knihy Směšné lásky. Hlavní předností filmu jsou herecké výkony Miloše Kopeckého a Pavla Landovského, a dále pak skutečnost, že se film předlohy drží velmi věrně (oproti běžné praxi, kdy se ve filmových adaptacích výrazně škrtá z látky literární předlohy, jsou zde naopak oproti předloze mnohé věci navíc, např. Adolfův pes nebo závěrečná epizoda s Janinými rodiči - Kunderova povídka je ostatně dosti krátká a sama o sobě by na celovečerní film bez něčeho navíc snad ani nevydala). I kdybych byl nedotčen knižní předlohou (Směšné lásky jsem ve skutečnosti četl dvakrát) a ani nevěděl, že za scénářem k tomuto filmu stojí Milan Kundera, bezpečně bych jeho stopy v tomto filmu vysledoval. Adolf má v sobě rysy dalších Kunderových postav: lze zde rozeznat například podobnost s Ludvíkem Jahnem a jeho nepovedenou pomstou z Žertu; nebo sukničkářským doktorem Tomášem z Nesnesitelné lehkosti bytí. Zcela mimořádný na tomto filmu je prvek odcizení, kdy je Adolf hlavní postavou a vypravěčem a současně vystupuje ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. S podobným komediálním prvkem odcizení přišel o osm let později Woody Allen ve svém slavném snímku Annie Hallová, kde podobně jako Adolf vystupuje ze své role a mluví do kamery, sype z rukávu vtipy a je v této pozici všemocného vypravěče a současně účastníka děje velmi, velmi okouzlující - stejně jako Miloš Kopecký, který je v této kunderovské adaptaci naprostý král, či spíše bůh - a truchlivý k tomu :) Jeho herecký protějšek Pavel Landovský je pak ve své roli velmi roztomilý, byť se nemohu za sebe ubránit výtce, že roli Apostola měl stejně ztvárnit nějaký Řek. Mimochodem přijde mi škoda, že se Kundera ke své stejnojmenné povídce už nehlásí a v nových vydáních Směšných lásek chybí (spolu s dalšími povídkami Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel). Pokud si ji tak tak chce člověk přečíst, musí vzít k ruce původní vydání z r. 1963. (14.07.2011)

Jeden absurdní hrášek z lusku směšných lásek, který se povídkou kutálí jako zosobněný kunderovský leitmotiv: hra se světem. Hravost nabývá zlomyslných odstínů a vytváří rozmarné pasti, do kterých padá ten, kdo je klade. Překvapivé iluminace jsou nadprůměrně adaptovány-jak by ne, s autorským ostřížím okem nad scénářem, herecké výkony Kopeckého s Landovským atakují hranici možného, ale ... kniha je kniha. (03.05.2007)