Případ pro začínajícího kata

Alphaville po česku - v nejlepším slova smyslu s kafkovskou tradicí (místo fr. existencialismu), duchem r.1968, absurdním humorem s dramatickým potenciálem, s filmovou drobnokresbou (aniž by Případ rezignoval na protitotalitní osudovost), zdůrazněnou autocenzurou a absurdními možnostmi volby. Scénáristická perla čs. filmu. Top 5 Nové vlny (08.12.2012)

Zábavné, nápadité, satiricky bizarní a sympaticky magořivé. Jenže bohužel ne po celou dobu stopáže, vlastně jako by se po úvodním mnohaminutovém monologu kvalita pomalu, ale jistě snižovala, ty nejzábavnější a nejzajímavější scény se stanou zpočátku a v poslední půlhodině přijde už jenom... Nuda, nehledě na soudobou společenskou kritiku, oblečené králíky, nebo humorné lední medvědy s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech. Obzvlášť když ve filmu žádní lední medvědi s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech nejsou. (15.02.2014)

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný. (04.06.2013)

"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. (16.10.2015)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)